Přišla mi litinová grilovací pánev Lodge (jo!) a na ní taková americká vlaječka.
“Ňáká vlaječka”, glosoval to Žilvinas, když mi zvědavě koukal přes rameno.
“To je americká”, povídám a pověsil jsem mu ji na řídítka od motorky.
“Můžu jet do Ameriky”, vyvodil Žilvinas.
“To ne, to bys musel přes moře, a to je spóóusta vody”.
Žilvinas tu představu chvíli vstřebával.
“Můžu v botách?” zeptal se nakonec.
Tuhle jsem přišel z práce, sedl si na gauč a hrál a akustiku, zatímco Žilvinas kolem skákat do rytmu. Žilvinas měl rýmu a Alelie nerada viděla, když v takovém stavu příliš blbnul.
Žilvinas si toho byl vědom.
“Tatí, už nebrnkej, nebo budu zase celej rozparáděnej!”, požádal mě.