Month: February 2016

Napsat něco v přestupnej den, to si nencháš ujít, i když zrovna nemáš bůhvíco. 

Dny dál plynuly v mlze a já byl podrážděnej a nevěděl proč. Lezla na mě rýmička, tak jsem polykal gramové tabletky vitamínu C a hodně spal. A chodil plavat, to taky. Ty dny mi splývají. Teď už je to zase lepší. 

Byli jsme s Alelií na rande. To je vždycky fajn, jít s vlastní ženou na rande, a s dětskými prstíky v domácnosti je takových příležitostí pomálu. 

Byli jsme v Kváskovicích vyzvednout mámu, zase po dvou letech (teda, ne že ona tam byla dva roky, ale že my jsme tam dva roky nezavítali). Oni to tam mají tak hezký! Byť jim samozřejmě to čtvrtstoletí strávené na šumavském kopci i trochu leze na mozek. Pojal jsem plán postavit na chalupě pec, páč na tom prý dohromady nic není. A je fakt, že ta jejich tak funguje už řadu let. Tak jsem zvědavej. 

“V Tunisku tě dopravní policajti spíš zastaví když jedeš povolenou rychlostí. Je jim to podezřelý. Nikdo normálně limity nedodržuje, tak mají pocit, že jsi třeba ožralej”, povídal Selim.  

Olga s Dominikem se ohlásili z Yangonu. To jsem zvědavej co budou říkat a jestli mi tu Barmu ještě neomlátí o hlavu. 

Mlha se zvedá a jedeme dál.

Hele, necítím se v podstatě dobře. Cítím se špatně. Jednak na mě leze nějaká blbá rýma, ale to tolik nevadí. Spíš že trávím celý den v práci, která mě nebaví, kterou mám sklony flinkat a výsledky tomu už zase začínají odpovídat. Pak přijdu domů a padne na mě takový smutek a únava a podrážděnost. Musím se hlídat, abych neřval na psa a nebyl nepříjemný na Žilivnasa, což se mi daří jen do nějaké míry. Alelie si to v nějaké podobě slízne skoro vždycky. Pak jdu brzo spát a ráno zase znova. V tom dnu není nic na co bych se těšil. Jídlo, možná. 

Možná je to jen jakýsi dojezd po dvou nebo třech týdnech kalení. 

Ale cítím se opět bezvýchodně. Nevím co bych chtěl, ale tohle to není. Propadám se zase do amnézie, která u mě nastupuje v obdobích, kdy mi prožitky jsou spíš nepříjemné, takže je radši vytěsňuju. Takže se pak člověk potácí jako tělo bez duše.  

Je to opak mindfulness, opak toho co se snažím teď rozvíjet. 

Najdu někdy něco v čem budu dobrý a bude mě to živit a bavit?

V nocích: 

Zdálo se mi o koncertu resuscituovaných Guns N’Roses. Slash se nějak rozhodl to sabotovat a místo sebe poslal stovky diváků, kteří zaplavili pódium a koncert vlastně vůbec nezačal. Já na tom pódiu stál taky a říkal jsem si, že to bude asi pěkný průšvih. Což si ostatně myslím o tom jejich nápadu na reunion i když jsem vzhůru. 

Zdálo se mi, že se mi Alelie přiznala, že jako velmi mladá fotila hambatý obrázky. “Fakt, a máš je ještě někde?”, byla má první reakce. 

Zdálo se mi, že mi zavolal Nikola Langer jestli bych měl čas jet na turné. 

Byly to tedy dny nebývale na sny bohaté, páč poslední dobou – řekněme několik let – si moc snů nepamatuju. 

Ve dnech: 

Po dlouhé době jsem komunikoval s Toy Box a ona za měsíc plánuje rodit dvojčata. To jsou věci!

Ptal se mě jeden starý právník na Parkhotel, když bydlím poblíž  – jaký to tam je, kolik stojí noc a tak. Ptal jsem se proč ho to zajímá, jestli tam jako chce něco třeba pořádat. A on že ani ne, jenom že slyšel že je na prodej, tak uvažuje, že by ho možná koupil. Do toho bych tedy asi nešel. Ale je to nakonec on, kdo disponuje patřičnou sumou, což znamená 1/ že může a 2/ že asi o vydělávání a investování peněz ví o něco víc než já. Proto nevím nakolik se v tomto rada šmucky z Prahy počítá. 

Měli jsme schůzku se Supraphonem, což bylo fajn a celkem konstruktivní, byť se mi od té doby vrací na mysl básnička od Jiřího Žáčka:

Nejlíp vaří kuchař hlad:

budu u něj obědvat!

Moje denní spotřeba – sedmkrát nic bez chleba.

Zapiju to douškem vzduchu –

budu zdravý na těle i duchu!

Že by se ta deska nějak přibalila k tomu Parkhotelu? Dyk by nás nezabilo kdybychom vystupovali jako Parkhotelille. 

Říkali jsme si doma, že bychom mohli vyzkoušet křesťanský velikonoční půst, ale ten nápad zkrachoval když vyšlo najevo, že tak v podstatě jíme pořád a nemáme tedy vlastně moc co měnit. Tak aspoň od té doby doma otravuju se smaženou pučálkou, což je supr věc.