Month: April 2016

Moderoval jsem včera diskuzi s Aung Zawem, zakladatelem irrawaddy.com, kteréžto médium by měl znát každý, kdo se aspoň trochu zajímá o Barmu. Aung Zaw je skvělý řečník a fajn chlapík, bylo milý ho zase po douhý době potkat. Přišla taky Dražanová už se značným outěžkem, s manželem, tchýní a tchánem, který shodou okolností s Aung San Suu Kyi kdysi studoval. Taky Igor Blaževič a Eva Homolková. a Scott Hudson, vůbec tam bylo dost fajn lidí. Dobrý podvečer. 

Ze semínek melounu a dýně během pár dnů vystřelily deseticentimetrové dužnaté rostlinky. Jižní okno je jižní okno. Za ním je sice zase zima, ale snad se to brzy zlepší.

Jsem doma. Přijel jsem v pátek večer, cestou z letiště posílal Alelii na telefon svou momentální polohu a když jsem vystupoval z taxíku, za oknem mě očekávaly dvě siluety, nadšený Žilvináskův obličej že táta a že taxík. Zůstali jsme přes víkend v Praze, páč Žilvinas slehl přes týden bolením břicha, tak jsme to nechtěli pokoušet. Ono bylo taky mimořádně studené a deštivé počasí. Přesto mě to svrbělo po chalupě, teďka všechno roste jako o život a já bych kosil a plel a stavěl houpačku. 

Včera hráli Alaverdi naposledy na Výletné s ulítlými Iguana Bob, co hrají doprovody k němým filmům. Vzpomněl jsem si na náš podobný projekt Fool There Was s ILLE předloni na Letní filmové škole a pak ještě v Aeru. To bylo pěkný. Mám obvykle po delší době nečinnosti nechuť se do toho zapojit zpátky, ale pak zase hrajeme a já si říkám, to je vlastně pěkný, viď, je to dobrá kapela a to hraní a ti lidi by ti chyběli.

Žilvinas si v sobotu ve Smilovicích vzpomněl na fór předchozích víkendů a vesele volal na Alelii “Emil-debil!” 

“Takhle by to nešlo”, shledala matka, “co kdyby přišel do školky nějaký Emil?” 

“Museli bychom pak napsat paní Emilové omluvný dopis”, navrhuju. 

“Vážená paní Emilová …”, improvizuje Alelie. 

“… máte doma Emila-debila”, uzavírá to Žilvinas.

Teplice jsou opravdu poněkud depresivní prostředí. Ale byl krásný jarní den a jeli jsme Hautalou, všichni Alaverdi plus Kittchen jako takový školní výlet, což byla sranda a spolehlivě to převážilo. Nikola s Jirkou dali dohromady fajn program a i když moc lidí nepřišlo, všichni jsme si to užili. Sevírovat pozitivní vibrace na konci depresivně sudetského večera je taky fajn. Dobrý zvuk, Alaverdi se hrálo vysloveně dobře. Pak zase domů, do postele ve dvě, a ráno hned na chalupu, tentokrát s babulkou, abychom ji taky někdy vyvezli na vzduch a ukázali jí co je od poslední návštěvy před dvěma lety nového (nového je toho dost). Uvařil jsem přímo na dvorku polívku se spoustou kopřiv a bršlice, taky salát ze šťovíku a pampeliškových listů a taky rybí prsty s bramborovou kaší, aby to menu nebylo zase až tak úplně šprťácký. Vytáhli jsme si pak ven postele, leželi pod peřinama a koukali jak se smrkové koruny hýbou ve větru. 

Po dvoře v plném slunečním světle lítal nějaký popletený netopýr. Vydržel to chudák snad hodinu a občas ho honili první jarní motýli, což byl dost neobvyklý pohled. 

Jak už to tak chodí, je-li v sobotu koncert mimo město, tatínek je v neděli poněkud zombík. Ale ono to nevadí v takový den. Venku teplo, slunce, rozmlžené mraky a začíná jaro. 

Začátek jara je asi vůbec ten nejlepší čas, říkám si. Všechno začne.

Vysvětlili jsme Žilvinasovi poprvé koncept apríla. Dost se mu to líbilo. “Viděl jsem jak po ulici jde kužela!”, volal pak na nás od okna, “APRÍÍÍL!”  

Hráli jsme v Jazz Docku a bylo to pěkné. Možná až příliš dobrý zvuk, člověk na to není zvyklý a je to pak takové nahaté, ale dobrý. Asi jsme celkem dobrá kapela, taky to už děláme nějaký pátek. Docela dost nezámých i docela dost kamarádů se přišlo podívat. Do postele jsem se dostal až skoro ve tři ráno, ale protože jsem si počínal střídmě (a především řídil), ráno mě netrápilo nic víc než lehký spánkový deficit. A tak se mi to líbí. 

Zítra Teplice s Kittchenem, jsem zvědavej. 

Venku mží a je zima, ale mně to neva.