A rovnýma nohama zase zpátky. Laime se směje a když je v dobré náladě, povídá si pro sebe miminčím jazykem. To je od minulého týdne novinka. Měli jsme schůzku s ILLE a Davidem. Venku je osm stupňů a prší. Když máš zahrádku, málokterý počasí ti vadí. Teď je možná nepříjemný chodit po ulici a čekat v dešti na tramvaj, ale úplně cítíš jak mají zasazené stromy a keře dost vláhy. Dobrý vedlejší efekt.
Month: April 2017
pondělí, 24. dubna 2017, Řím
Dočetl jsem HHhH, teď čtu Thinking, Fast and Slow, od Daniela Kahnemana. Jedu domů a cítím se ostražitě a dobře.
sobota, 22. dubna 2017, Tunis
Koupil jsem pět kilo datlové pasty, pět litrů olivového oleje, v tržnici něco okry a pár bergamotových citrónů. Dary města Tunis tímto považuju za vytěžené.
Dneska jsem vstal kolem půl sedmé, venku bylo slunečné ráno, palmy voněly svou typickou připálenou vůní. Byla dost zima a voda byla ještě horší, ale vzdát jsem to už nemohl. První dva bazény jsem v tom ledovém bazénu lapal po dechu, což poněkud ztěžuje plavání když se potřebujete nadechovat jen každé třetí tempo. Ale i tak to stálo za to.
Když mě začaly brnět prsty u nohou, šel jsem na snídani.
středa, 19.dubna 2017
Zase ty obavy nad diářem. Tak nás opravdu zvou s Microbphonem do Tel Avivu. Jsem sice na jednu stranu polichocenej, že mě chtějí dvě různá Česká centra na dvě různá místa ve dvou úplně různých jakože-uměleckých rolích (ta druhá jsou ILLE v Bruselu), na stranu druhou mám ovšem trochu obavy, aby se to všechno stihlo bez průšvihů a ideálně bez přílišných nedopečeností. Ale snad to nějak půjde.
Je to tentokrát pozoruhodný řetězec. Na natáčení klipu Zapomenout zmínila Máša HotKarot a mně bylo okamžitě jasný, že s nimi musí Alaverdi něco udělat. Tak jsem se seznámil s Lubošem a potažmo s MaTerií. Ta zase zvláštní shodou okolností zrovna začínala studovat v Singapuru, kudy jsem občas jezdil do Barmy. A tam jsme nad pivem v Geylangu vymýšleli všelijaké ptákoviny, včetně kváskového workshopu a taky tadyhle Microbphona, které jsme posléze většinou i realizovali. Toho si nějak všimla tutok Denisa Kera a než se nadějeme, letíme sami dva s Marvinem a s dudama do Tel Avivu, nestačíc se divit.
Je to takovej typicky alaverdí příběh, řekl bych. Alaverdi jsou vůbec takový Forrest Gump rokenrolu.