Dny kdy věci víceméně fungují. Přednášel jsem poprvé v Olomouci. Už jsem se nad tím podivoval, ale pořád se nějak nemůžu srovnat s tím, že ti za tyhle hostovské přednášky zaplatí krásný výlet vlakem do pěkného města, mluvíš o něčem co tě v podstatě baví, nové lidi poznáš, nezřídka ti i něco k snědku dají a nakonec ti za to ještě zaplatí. Je to prostě paráda. Francouzské studenty jsem nicméně čekal trochu aktivnější a zapálenější, abych pravdu řekl.
Hráli jsme s ILLE na benefici pro Metráž v Oku, v triu, takže jsem byl nucen střídat nástroje ještě častějc než obvykle. Uvažoval jsem, že bych vzal ještě barytonku, ale nakonec jsem to zavrhl. Je myslím určitá hranice, do níž je muzikant střídající nástroje spíš frajer, a za níž spíš už debil.
Seděli jsme s tátou a hovořili o životě.
Laime leze a my s Alelií stavíme různé zátarasy, protože k daru lézt se jí zatím ještě nedostalo daru pudu sebezáchovy.