Případová studie: nemocný, blbý, nepříjemný a smradlavý.
Ve čtvrtek začalo být jasný, že se mi chřipečka s plnou parádou vrací. Víkend jsem strávil doma a v noci, zničehonic, si to zpestřoval zimnicí. Když koukám do monitoru, mám před očima zvláštní mžitky. Alelie je na tom o něco líp, ale podobně. Něčemu se třeba zasmějeme a oba se ohneme do záchvatu chrchlání. Je to srandovní a zaplaťpámbu, že aspoň děti to zatím tolik nepostihuje.
Už se mi to táhne přes tři týdny a je to svým způsobem zajímavý trenažér. Blbě se mi soustředí, takže když chci udělat něco pracovního, v hlavě se mi to moc nespojuje. Vem si, že takhle se cítí lidi, kterým Pámbu nadělil o pár tuctů IQ míň a vzpomeň si na to příště až tě bude štvát něčí nedovtipnost.
Jsem snadno nepříjemnej, protože mi není dobře a říkám si potom co tady vlastně sakra dělám a mám pramalou náladu na sociální kontakt a chci akorát zalézt doma do postele. Mám ucpanej nos a nemám moc energii na domácí práce. Taky asi psychosomaticky nepomáhá, že mi svým způsobem vyhovuje válet se doma s rodinou a hodně si číst, zejména když zemědělských prací v tuhle sezónu moc není a do ničeho jiného se mi mimo zdi bytu nijak zvlášť nechce.
No a není to nakonec takhle, jak vznikají nepříjemní, blbí a smradlaví dědkové? Únava, je ti blbě, moc ti to nemyslí, chceš si zalézt a ne se bavit s lidma, přestáváš stíhat prát propocené košile a připochcané trenky a časem si na to tak zvykneš. Je asi užitečný si to trochu vyzkoušet.
Mně ovšem pomáhá Alelie a taky Ibalgin, takže jsme všichni pekli a zdobili perníčky včetně jedné chaloupky (vypadá jako z hororu, protože je křivá a zejí v ní tmavá okna a taky jsou na ní připláclí ti želé netopýři upatlaní od polevové krve). Taky jsem udělal pomerančovou marmeládu, špagety carbonara, dashi vývar a klutánky.
Už se těším, až budu zase zdravý, chytrý, příjemný a voňavý.
Byl jsem taky přednášet v Brně a na snídani s Igorem B.