Udělat si čas na lidi. Zní to triviálně a samozřejmě, ale ve skutečnosti to – aspoň pro mě – vyžaduje vědomé rozhodnutí, které jde často proti intuici. Potkávám v práci dost zajímavých lidí, ale ne se všemi se nutně musím bavit osobně, páč to můžu nechat na jiných. Ne že by se mi přímo nechtělo, ale vždycky je nějaký jiný urgentní deadline, email na který musím odpovědět, elaborát který musím dopsat a podobně. Nemám prostě čas se tadyhle vybavovat s nějakým aktivistickým právníkem bůhvíodkud. Je to chyba, z řady důvodů, od čistě pragmatických až po čistě lidské. Správně je vykašlat se na chvíli na deadline a věnovat moment plné pozornosti dotyčnému. Ale vyžaduje to se tak rozhodnout rozumem. Tak aspoň že už to vím.