Month: February 2018

Po tom dlouhém a místy útrpném procesu máme konečně hotovou desku! A deska je to myslím nakonec velmi pěkná. Olga to krásně nazpívala a všechna čest Dušanovi. Teď ještě aby klaplo natočit klip v tom absolutně šibeničním termínu a 16. března to vyjde.

Přesadil jsem chili do větších květináčů, letos jsem se do toho nějak pustil. Mám jolokii z loňských semínek z nejlepší rostliny, a potom chocolate habanero, caramel trinidad scorpion, peperoncino, costeňo amarillo, bahamanian goat, shishito, naga red, chile de arbol a snad i jedno poblano.

Je krásně a je deset stupňů pod nulou.

Na chalupě je křepko, odvezl jsem tam rozkládací lehátko co jsme koupili od Matěje Belka a pak jen seděl na sluníčku s mi.pu po boku. V neděli jsme byli v Kváskovicích, chodili po slunečných šumavských kopcích zasypaných krystalkovým sněhem, s Žilvinasem váleli sudy a rozprávěli v kuchyni u kamen s Helenou a Pepanem. Cestou domů jsme se pod tím dojmem s Alelií opět bavili o tom jestli bychom se neměli přestěhovat nadobro někam na venkov. Je to složitá otázka, ale zatím to asi spíš přecejen vychází že ne.

Poslední dny je Laime večer místo spaní náramně neužilá. To pak s Alelií ležíme v posteli a neodvažujeme se hnout brvou aby miminko spalo, ale miminko nespí, ostražitě nás sleduje a čeká na záminku. Nakonec to jeden z nás nevydrží a podívá se něj a miminko zavýskne uhaha!, vrhne se přes postel za dotyčným a plácne sebou přes něj jak široké tak dlouhé. Pak se třeba staví na hlavu a směje se že je to všechno najednou obráceně. Potom dostane škytavku, kolem krku si jako šálu dá ponožku a odplazí se do kuchyně, kde ze zásuvky vyndavá cibuli a hlasitě to komentuje. Takové máme teď večery.

Je fakt, že celý pracovní den nejíst až do druhého rána je znát. A to je pane jedinej den. Teď si představ, že někdo to takhle má pořád, a dýl. Ale obecně mi ten půst pořád vyhovuje, ani mi to nepřijde jako zásadní omezení.

Uvařil jsem o víkendu velkej indickej oběd u příležitosti máminých narozenin. S přibývající praxí to jde líp. S máslem taky. Nejlepší byl domácí panýr v červené omáčce.

Řešíme základní školu. Jeden se ani nerozkouká a už je to tady. Má to být škola normální nebo škola montessori či waldorfská? Oboje je možné, Žilvinas by neměl s normální školou problém, oboje má svá pro a proti. Řešíme master desky, řešíme klip na “Na druhé straně”.

Dneska jsem se probudil smutnej, unavenej a nesoustředěnej. Těžko říct proč, teda kromě toho že jsem musel ve tři a ve čtyři vstát z postele a jít venčit psa, kterému se chtělo kadit a obcházel kolem postele, koulel očima a dělal “hýýý”. Venku je krásný mrazivý den a žádný průšvih se momentálně neděje. Přijde mi jako že na mě něco leze. Tak to snad přejde.

Než se rozkoukáš, je tu zase víkend. A pak je zase pryč. A pořád tak dál. Hrnu před sebou pracovní úkoly, musím to trochu víc delegovat. Nebo se nějak sám zefektivnit, mám pocit, že řadě lidí to odsejpá mnohem líp. Já vždycky dlouho váhám, což ale nevede většinou k lepšímu výsledku, jenom ke zdržení. Skoro každý večer teď něco mám a díky tomu nejsem moc doma a děti vidím jen chvilku ráno. Měli jsme zkoušku s Worm’s Rafination, zase po několika letech, zpěvák Ivan nám mezitím umřel, ale zvládáme to i ve čtyřech.

Zázvorové pivo kvasí a dělají se v něm bublinky, nuka bublá v hrnci, chili sazeničky se vesele zelenají. Z našeho hudebně dramatického kroužku přicházejí pořád nějaké nové epizody, kterýma doma bavím Alelii. Kromě toho i chodíme nahrávat a už to brzo bude.