Ve středu jsme zkoušeli, což nám moc nešlo i proto, že vedle zkoušela nějaká punková kapela a jejich u-dá-da u-dá-da dunělo přes stěny do našich zádumčivých písniček. Znervóznělo nás taky, že během zkoušky přišel jeden z právoplatných nájemců, který o naší přítomnosti neměl ani ponětí. Takže ve vzduchu bylo jisté napětí a když Hop významně koulel očima ohledně nějakého partu který tam hraju odjakživa a pak přestal hrát, otázal jsem se rovnou “proč to kurva dopíči prdele zase zastavuješ, ty vole?” Ale dobrý, jinak dobrý. Pak jsme ještě zajeli s Olgou dát Petře Nesvačilové vinyly, ze kterých měla ještě o trochu větší radost než jsem doufal.
Ve čtvrtek jsme hráli na Žižkovské noci v Akropoli, což sice pro mě na pódiu nebylo úplně komfortní (moc nových zvuků, plus ta přestruněná barytonka bude ještě chtět doladit), ale podle recenzí relevantních lidí jsme z toho prvního hraní nových písniček vyšli se ctí.
V sobotu jsme měli narozeninový den sami s Žilvinasem, a tak jsme šli na žižkovskou věž, potom na řízek, pak na hřiště a potom ještě do sauny a do bazénu. A šli bychom ještě na kindermejdan k Ledvinům, ale vytuhli jsme doma, když jsme se tam stavili pro klíčky od auta.
V neděli jsem jel na chalupu, na což jsem se popravdě řečeno těšil celý týden. Pohnojil jsem nové stromy a ořezal vlky ze tří starých. Taky jsem zasadil červenou cibuli a nařezal klády, které se mi přes zimu nahromadily v kůlně. Ve stínu byl led, ale na sluníčku při práci se dřevem jsem byl v krátkém rukávu. Tohle předjaří mám skoro nejradši. To časně jarní sluníčko, opatrný zpěv ptáků, zem vlhkou a zimou zválenou, ze které začínají rašit první lístky. Za chvíli už to vypukne a všechno je to před náma. Doufám, že sezón uvidím ještě mnoho, ale přesto jsem pokaždý vděčnej že jsem toho ještě součástí. V nějakém jiném životě bych si docela dovedl představit tam nastálo žít, jen přes den pracovat na zahradě a po večerech číst knížky.
Velikonoční půst je skoro u konce.