středa, 25. července 2018, Dublin

Je to pravda, Irové fakt vypadají zhusta jako takoví naštvaní alkoholičtí skřítci jak je znám z filmů. V Dublinu je pěkně a překvapivě horko, asi je to teď tak všude. Evgeny mi poradil tip na výlet na útesy v Howth a nakonec se ke mně přidala skupina dalších. Takže Rus poradí Čechovi kam jít v Irsku na útesy a s ním se vydají Tibeťan z Kanady, Mexičanka, Američanka, Slovenka z Barcelony, Keňanka, Němec a Súdánka. Navíc takoví, kteří se věnují vývoji kryptovaných komunikačních aplikací. Jedenadvacáté století. Mořští racci jsou zblízka opravdu velké bestie. Někde támhle za mořem je Liverpool, ale u domů na útesech jsou vysázené palmy. Některé útesy jsou celé porostlé obrovskýma kapradinama, celé je to zelené, od moře duje vítr a vypadá to celé dost jako v Irsku. Zpátky dole jsem si na sluníčku před dřevěnou hospodou dal Guinnesse, rybí polívku a čtyři místní ústřice. Místní ústřice jsou skvělé. Stejně jako všechny ústřice je to takový koncentrovaný panák moře, který tě na několik vteřin přenese do vody někde v příboji, houpaného vlnami a větrem a křikem racků nad tebou.

 

středa, 11. července 2018

Přijeli jsme do Prahy na otočku, protože jsme špinaví a potřebujeme si vyprat. Navíc máme všichni rýmu a venku poprchává, takže takový ideální přestupný den. Jinak trávíme čas polonazí na chalupě, byl u nás chvíli Almela s klukama a chvíli Jirka Vaněk s Čendou. Vymazal jsem si z telefonu Facebook, Instagram a BBC, takto tři ikony, na které klikám nejčastějc a nejbezmyšlenkovitějc. A vůbec mi nechybí. Hráli jsme s ILLE v Boskovicích a trochu jsme se báli, protože to bylo velké pódium a dali nás v podstatě do hlavního času hned po rozjetých Nylon Jail a Houpacích koních. Ale dobré to bylo, normálně jsme to utáhli, lidi si dokonce zpívali texty i těch nových věcí. Asi jsme normálně rokenrolová kapela, když se zadaří. Spali jsme v ubytovně pro mládež a v noci tam museli přelézat plot. Bylo pěkné být zase všichni čtyři spolu a naznali jsme, že nás to spolu pořád baví.

Kromě toho pokládám půdovky, sháním vápennou maltu, dělám pizzu a chleba v hliněné peci, občas ráno zaběhnu nahoru na hradiště Dřevíč. Snídáme na ranním sluníčku, večery jsou dlouhé a oranžové, v travinách chodí srnky.

Jsme umytý a máme vypráno, jedeme zase zpátky.