V Praze je vlhko a jen lehce nad nulou, ale mně to nevadí. Házel jsem včera večer děti z dálky do postele nastřídačku snad dvacet minut a ony by to vydržely klidně dalších dvacet. Stavil jsem se u babulky i u rodičů. Je krásné být zase doma, i když mě to cestování obecně vlastně pořád baví. Když při tom nepiju, není to ani nijak zvlášť únavné. Měl bych se stavit na chalupě definitivně zazimovat a odvézt různé věci tam a jiné zase zpět.
Přečetl jsem Krajiny vnitřní a vnější od Václava Cílka a začal Skin in the Game od Nassima Nicholase Taleba. Stejně jako u Black Swan mi tam trochu překáží ta jeho nesmírná sebestřednost, ale když se člověk přes to přenese, jsou tam pro mě zajímavé myšlenky.