Month: November 2018

Ve čtvrtek jsme křtili s ILLE desku v Akropoli a nejdřív to nevypadalo moc slibně. Olga přicházela o hlas, Hop měl kocovinu a Almelovi hodinu před hraním upadla půlka zubu. Bál jsem se, aby na mě třeba něco nespadlo, když jsem byl jedinej v pořádku. Ale nakonec to byl vysloveně výbornej koncert – čtyřista lidí, Olga hlas jako zvon, Petra Nesvačilová křtila, hráli jsme myslím dost dobře a přitom uvolněně.

V sobotu jsme odjeli poslední koncert turné s Orffama v Litomyšli, což bylo taky dobré, a uzavřela se zase jedna kapitola naší populární kariéry. V neděli jsem byl doma s rodinkou.

Včera měli Alaverdi zkoušku s Kittchenem. Po ní jsme seděli s cannym a Mariusem v Oku a povídali si o vztazích a o psychedelikách.

Užívám si večery, kdy můžu být doma. Blíží se cesty.

 

Čtu knížku “Beyond the Self”, konverzaci neurologa Wolfa Singera a buddhisty Matthieu Ricarda, což je velmi zajímavé a hutné čtení a pomáhá mi to v zápalu k meditaci. Týden je klidný, jak jsem měl být pryč, nemám toho moc dohodnutého a můžu tak v kanceláři nerušeně pracovat, což se mi docela daří. Jinak na Alelii jdou podzimní chmury a mně se najednou zvětšilo břicho. Měl jsem za to, že zrovna tohle se mě týkat nebude. Když jsem se blízkým zmínil, že se mi asi zvětšilo břicho, většinou přitakali že jo (místo aby mě utěšovali že ne). Případně mě rovnou poslali do háje – jako třeba kluci z ILLE, kteří v téhle oblasti výrazně vedou, a tak jim mé nářky přišly neopodstatněné. Asi bych měl začít zase plavat. A nebo prostě mít břicho.

Hráli jsme na trochu divné akci pro Moodmedia v Café Pragovka, dal jsem si tři piva a dneska ráno to cítím a říkám si proč to vlastně dělám. Byl tam i Justin Lavash, který byl jako vždy strhující, i když popravdě jinak nevypadá vůbec dobře. Vypadá trochu jako smrtka.