čtvrtek, 12. prosince 2019

Když žiju tímhle střízlivým pracovně-domácím životem, bývám ospalejší než obvykle. Těším se domů a doma se těším do postele. Ráno vstávám brzo, ale záhy bych si šel lehnout znovu. Říkám si, že se tím pádem zajisté regeneruju, dobíjím. Taky je to možná tím zimním počasím a tmou. Taky možná že jsem ještě nastydlej nebo že jsem si v pondělí nechal obnovit očkování proti břišnímu tyfu. 

Oholil jsem se, protože jsem si přivezl z Barmy příliš dlouhý fousy a taky abych po nějaké době zjistil jak vypadám. Ale už to zase pomalu dorůstá. Nevím jak může mít někdo trpělivost se holit každý den. 

Měli jsme další zkoušku s Worm’s a dneska máme koncert. Moc se na to energeticky necítím, ale budu to muset nějak dát. 


pondělí, 9. prosince 2019

Konečně jeden klidný domácí víkend. Bylo docela teplo, vítr foukal po obloze zachmuřené šedé mraky a my jsme si vyšli na výlet na Říp. Upekl jsem chleba. Taky jsem v lavóru založil kimči, tentokrát i se sušenýma krevetama z Myeik, udělal nějaké bramborové placky a taky perníčky a taky boloňské špagety a noky a strašně pálivou omáčku á la tabasco. Tohle obsesivní zimní vaření mi taky už docela chybělo. Šli jsme s Alelií v sobotu večer na rande, nejdřív do Dim Sum Spot na Letné, a potom ještě do kina na nový film Jirky Havelky Vlastníci. Taky jsem se věnoval domácím pracem a šli jsme s Žilvinasem plavat.

Jsem nastydlej. Polykám vitamín C. Poránu medituju. Doznívá jetlag, chodím brzo spát a hodně brzo vstávám. Ta solitérní hodina nebo dvě ráno je cenný čas a dá se toho i dost udělat. Akorát by to pak někdy chtělo dorovnat siestou po obědě, což většinou nelze.

Taky jsme v neděli měli zkoušku s Worm’s na čtvrteční koncert. Bylo to fajn se zase vidět a fajn hrát na Les Paula přes Marshalla. Leč co s tím? 

čtvrtek, 5. prosince 2019

Před necelýma 48 hodinama jsem stál na ulici teplého nočního Yangonu. Před 36 jsem okukoval malý buddhistický chrám a zmrzlé zeleninové zahrádky kousek od jihokorejského Seoulu. Pak jsem viděl z výšky mongolské pouště, sibiřské řeky a nakonec i Ještěd, stříbrnou špičku mezi mraky. Před 20 hodinama jsem se přivítal doma s rodinkou a šel s nimi po delší době spát do vlastní postele. Tyhle přesuny mě nepřestávají fascinovat. 

pondělí, 2. prosince 2019, Yangon

Lidé spjatí s bývalým režimem jsou v Barmě jiní než si pamatujeme od nás.

My jsme byli zvyklí na socialistickou vládu dělnických primitivů, kdežto tady jsou ti lidé spíš taková vládnoucí manažerská třída, která je lépe vzdělaná a živená a kouká obecně na prostý lid z patra. Ten režim byl teoreticky socialistický, ale byla to především tvrdá vojenská diktatura, podobnější spíš latinskoamerickým zemím než středoevropskému komunismu.