Žilvinásek už nechce chodit do školy za ruku. Někdy ještě jo, když se předem dobře rozhlédne že nás nikdo nevidí. Je to samozřejmě v podstatě v pořádku, ale bude se mi stýskat až se už nebude chtět tulit vůbec. Musíme si to ještě užít dokud to jde.
Doma se maluje, ale docela rychle a bezbolestně se to daří z bordelu přesouvat do nového. Ráno je to nevymalované, odpoledne apokalypsa igelitů, kousků omítky a složených krabic, a večer už zase vymalovaný pokoj. Je pod mrakem, spal bych.