Žijeme na chalupě a je to fajn, když se zatím v podstatě nic neděje. Ale má to takovou charakteristiku klidu před bouří. Sžívám se s konceptem práce odsud, což je náročnější na disciplínu, zejména když konečně začalo jarní počasí. Přemýšlím jestli bychom nemohli být ještě nějak užiteční, ale nic moc mě nenapadá, aniž bychom kvůli tomu museli zpátky do města.
Je zajímavé, jak rychle člověk na potíže zapomene a zavládne “business as usual”. Takhle na jarním dvorku je na ten velký alarm po světě snadné zapomenout.
Je to příležitost se zamyslet a změnit věci které nefungují. Jako člověk se o to snažím. K lidstvu jako celku jsem skeptičtější a trochu se obávám, že pokroky v online vzdělávání vyváží zisky populistů v nejbližších příštích volbách, kteří budou mít úžasnou munici jak využít strach lidí v kombinaci s ekonomickou krizí. Ale uvidíme, třeba to vidím moc černě.
A takové jsem měl sny:
Chodil jsem zase na základku na Strossmayeráku, v tomhle dospělém věku a v tomto roce, spolu s ostatními. Od začátku se to nevyvíjelo dobře. První hodinu jsem prokecal v sousední třídě s Haničkou a Olgou a uvědomil si až pozdě, že mě tím pádem učitel v mé třídě ani nemohl zapsat. O přestávce jsem šel po chodbě a přemýšlel, že se to nějak zatím nedaří a v ten moment jsem upustil lahev s kakaem, která se rozbila a vytekla i do všech nižších pater v lepkavých hnědých loužích se střepy. Pak si to už moc nepamatuju, jen že jsem byl taky na chlapeckém záchodě, kde mě zničehonic napadlo – ale jaký to má vlastně smysl, posílat dospělé znova do základky, kterou už jednou prošli? Vždyť jasně že to nemůže být k ničemu dobré!
Vracejí se mi sny, že jsem na chalupě (kde to většinou vypadá jinak) a ten pozemek je větší a stojí tam ještě nějaká další stavení. Ty sny spočívají v podstatě v tom, že je procházím a přemýšlím nad tím co by se tam dalo udělat a co to bude obnášet. Tentokrát jsem ještě s nějakým řemeslníkem šel na ohromnou půdu velkého starého domu – něco jako sýpka. Žily tam po chodbách nuzné postapokalyptické existence a bylo to i trochu nebezpečné, a my jsme procházeli ten prostor a vyhýbali se dírám v podlaze a vykotlaným trámům.