Měli jsme u nás už tradiční slunovratový mejdan. Že během toho dojde voda ve vrtu, to už je taky skoro tradice. Ona se zase vrátí, i když to tentokrát trvalo dost dlouho. Spolu s kvalitou té vody je to dost velký problém, který zatím nemá řešení. Zkusíme prohloubit kopanou studnu. Pokud to nepomůže, pak nevím – asi nový vrt někde na druhé straně domu a doufat že za těch sto tisíc nebo kolik navrtáme něco lepšího. Majetek tíží, to je nepochybně pravda, ale zase tu můžu sázet jabloně.
Slunovratový mejdan byl nicméně hezký, i když v sobotu večer přišla bouřka tak obrovská, že jsme tam takovou snad pět let neviděli. Alelie vymyslela a zorganizovala bojovku na téma pravěk, i když velikánský a krásný mamut z kartónu a hlíny vlivem deště poněkud chcípnul. Vyzkoušeli jsme taky novinku, a to krátké přednášky o tom čemu se kdo věnuje. Vychází to z toho, že se tam potkávají lidé dost z různých světů, kteří dělají různé zajímavé věci co by mohly zajímat i ostatní. Maťo tak mluvil o Kytarové zbrojnici, Qwerty o glutamátu, Martin Puškař o kolizních systémech v letadlech, které pomáhá v Arizoně vyvíjet pro Honeywell, Honza Černý přijel mluvit o programech ČvT pro znevýhodněné děti a Honza Tománek četl Almelovu pohádku O klukovi s vypůjčenými křídly.
A taky skoro tradičně jsme byli s Alelií coby hostitelé po víkendu hotoví a připraveni leda tak na další víkend odpočinku.