Month: July 2020

Hráli jsme s Worm’s Rafination v Pasekách nad Jizerou a byl to fajn mejdan, kvůli kterému jsem i suspendoval momentální období abstinence. Ono to s tou partou ani jinak moc nejde. Vůbec je pozoruhodnej ten v podstatě gymnaziální svět, který se Honzovi daří dodnes kolem sebe držet. Pořád by to bylo moc, ale takhle čas od času je to jako polití živou vodou. 

Na chalupu přijel Žilvinasův spolužák a přivezl ho tatínek, který byl jinak v našem pražském obvodu volební tváří jedné ze stran, kterou bych sám určitě nevolil. Vlastně jsme si dobře pokecali nad pizzou z hliněné pece a přijde mi jednoznačně dobré, že v krotkých Čechách se mohou v míru, snadno a přátelsky potkávat i lidé, kteří to třeba politicky vidí jinak. Přijde mi to jako důležité sociální pojivo. 

Přijeli kuci Vaňkovi jako skoro každé léto, hrajeme na dvorku fotbal a na kolech jsme vyjeli na náhorní plošinu nad námi a sbírali borůvky, až jsme byli všichni celí fialoví. 

Nevím jestli je to coronou nebo něčím jiným, ale snadno na mě poslední dobou přijdou obavy ze smrtelnosti, mé vlastní i mých blízkých. Hlavně těch blízkých. Je to hodně lpění, je to hezké období a uvědomuju si, že je nevyhnutelně omezené už jen proto, že babičce je devadesát čtyři a já nechci aby to skončilo. Bojím se o děti. Nějaká moje část by je taky nejradši zafixovala tak jak jsou aby zůstaly dětmi a mohli jsme být takhle spolu pořád. Vím, že je zbytečné a kontraproduktivní se trápit tím prvním a malinko úchylné myslet na to druhé, ale nemůžu si teď někdy pomoct, buddhismus nebuddhismus. Možná je to výzva začít tu spirituální dimenzi brát ještě vážněji. Pociťuju i to, o čem mluvil Fouky – jakkoliv mi buddhismus přijde pravdivější než ostatní náboženství, je v něm poněkud děsivá ta prázdnota. Nějaký takový pěkně uchopitelný spasitel je v tomhle smyslu o dost příjemnější. 

Nad obzorem, pod spodní hranou Velkého vozu, visí kometa Neowise. Včera bylo konečně dostatečně jasné nebe a s Alelií a Žilvinasem jsme ji sledovali dalekohledem. Normálně na nebi nad dvorkem visí kometa – bledá, chladná a záhadná. Znovu přiletí až za 6,800 let.

Strávili jsme pár dní u rodičů v Luži a nařezali a naštípali jsme s tátou dřevo na zimu. Žilvinas se zapojil do ládování polínek do kůlny a v téhle práci je to už úplně plnohodnotná pomoc, šlo to neuvěřitelně rychle. Tři generace kluků Svobodů dělají dřevo na zimu, bylo to pěkný. Pak jsme nechali v Luži psí babuchu a dalších pět dnů jsme se potloukali po Orlických a Rychlebských horách a Jeseníkách. Tenhle typ cestování mám hrozně rád a už dlouho nebyla příležitost si ho dopřát – máme stan, karimatky, spacáky a benzínový vařič, chodíme po kopcích, loukách a údolích a každý večer najdeme nějaké krásné odlehlé místo, kde spíme kluci pod stanem a holky v autě. Dokud můžeš někde čerpat naftu a vodu, můžeš takhle žít. Šlo to dřív i stopem, ale teď ve čtyřech se dvěma dětma už méně, nehledě k tomu, že čtyřicátník na stopu, notabene teď s životně rekordním plnovousem, by působil na krajnici krajně nedůvěryhodně. 

Podívali jsme se na řopíky, zlatonosnou Olešnici, jeskyni Na pomezí, i do termálního koupaliště ve Velkých Losinách jsme nakonec zašli. Sbírali jsme borůvky, maliny a jahody, okukovaly nás zvědavé krávy a lišky. Žilvinas si po večerech psal prázdninový deník, Laime si ho kreslila a já zkoušel tužkou črtat okolní lesy a kopce. Tahle toulavá existence a sezení na štěrku u vařiče, ty večery a rána, mě moc baví. Bylo to jen pět dnů, ale parádně jsem si odpočinul – hodně asi i proto, že jsem neudělal tu chybu co dělám skoro vždycky, a to že jsem vůbec neotevíral email. Pokud ho otevírám, pak ani plnohodnotně nepracuju a stejně většinu těch věcí za pochodu nevyřeším, a ani neodpočívám, protože mi to straší v hlavě. Note to self – když máš volno, fakt už nečti emaily.

Ty hory jsou mimojiné poseté pěknýma chalupama – v tisícerém údolí jsou tisíceré domy s pěknýma zahrádkama a na ně před světem utíkají lidé z měst, kteří si to můžou dovolit. Ty chalupy jsou parádní a my sami to neděláme jinak, ale když toho vidíš tolik najednou, začne ti hlavou vrtat že je na tom i něco špatně. Je to do nějaké míry vnitřní emigrace, je to vyklizení veřejného prostoru, ne tolik nepodobné tomu za normalizace, akorát v Kauflandu seženeš mnohem lepší jídlo a v Hornbachu lepší hmoždinky. A ta komerční mašina a daleko podstatněji ta politická jako třeba ANO, to tak chce. Dyť se s tím neunavuj, ten svět je stejně celej nějak blbě, my to zvládneme – hele, tady si vem klobásky s medvědím česnekem a udělej si radši s rodinou hezký večer. 

K tomu tematicky čtu knížku Slepé skvrny od sociologa Daniela Prokopa o zažraných sociálních problémech v současném Česku a o tom, jak je realita často jiná než je veřejně zažitá verze. Myslím, že by si to měl přečíst každý. 

Pak jsme se zase vrátili na pár dnů do Luže a včera dorazili zpátky domů, což je momentálně tedy taky chalupa. Za těch deset dnů tady všechno neuvěřitelně poporostlo a protože jsme poprvé letos měli čas plít záhonky, máme i poprvé cosi jako úrodu. Rostou jahody a hrášky a okurky, dozrál rybíz a angrešt, začínají cukety a rajčata. Česnek je obstojný, izraelské slunečnice jsou už větší než já, poprvé začaly plodit některé stromy co už jsem tu sázel já – mladá višeň a taky dvě jabloně – panenská česká jablka a taky jedna letní. Vracím se do práce od notebooku v podkroví v dobré síle, uvidíme jak to půjde držet a nezapomínat i na nějaký důležitější rozvoj.

Ve čtvrtek a v pátek jsme byli v Praze. Worm’s Rafination hráli na lodi Kamina, což bylo pěkné a náš druháček si pak druhý den ráno šel pro vysvědčení. Večer, zpátky na chalupě, bylo teplo a v modrém stmívání jsme s Alelií a dětma vypili lahev Prosecca, kterou nám přivezli Čermákovi, a bezovou šťávu. Já jsem k tomu úplně výjimečně vykouřil doutník Cohiba, který mi dal Maťo. A nejen že mi nebylo špatně, ale opravdu to má něco do sebe, ty dobré doutníky. Je to slavnostní a chutné a voní to, dokonce i Alelii. Do té doby než jsem byl na Kubě jsem k nim měl podobnou averzi jako ke golfu nebo pozlaceným Mercedesům, ale tam jsem změnil názor. 

Začínají prázdniny, i tomhle mimořádném roce je to patrný předěl.