Je tu srpen, první signál že se blíží podzim. Dneska k tomu prší, takže ta představa je docela živá. Žádná depka, ale opravdu se mi nebude chtět do Prahy. Na druhou stranu tahle izolace na dvorku taky není asi dlouhodobě zdravá. Ani pro děti, a to i když sem za nimi jezdí kamarádi. Ale do města se mi opravdu vůbec nechce.
Docela mi schází hraní, zaplaťpámbu aspoň za ty občasné Worm’s. S koronavirem všichni přestali hrát. Teď už zase začínají a já shledávám že já nezačínám. Že by takhle skončila má hudební kariéra? Po koronaviru už to prostě znovu nezačalo, haha!
Alelie mě ponoukla, že je možná dobrý čas začít nějakou jinou činnost, že je k tomu vhodná příležitost. A má pravdu. Nějaký rozvoj zase jiným směrem který mi dává smysl – což znamená že by mě to mělo bavit a/nebo něčemu to pomáhat a ideálně třeba ještě vydělávat nějaké peníze, aby to mohlo být do budoucna pevnou součástí toho co dělám. Klidně místo muziky.