Byl jsem na kontrole po vytrhlé osmičce a panu doktorovi se nelíbil příběh o žluté nosní tekutině. Už jsem byl na cestě pryč, když mě zavolala recepční zpátky, že by mi ještě udělali CT. Mohl jsem se tak podívat do svých čelistních dutin, z nichž ta nad zubem je skutečně plná něčeho. Prý se to skoro určitě vstřebá a já se radši neptal co se s tím dělá pokud ne. Nabádal mě, abych nesportoval. Ráno jsem tak cvičil jen trochu. Leden je stejně na nabírání sil.
Stavil jsem se u Kataríny Mišíkové pro knihovnu, co jí tam už asi rok překáží. Katarína je trochu pod dekou ledna a covidové izolace, ale jinak vypadá dobře a těší se na Počúvadlo, čemuž jsem rád. Vrátil jsem kuchyňský robot Kenwood, což byl takovej plastovej neuspokojivej krám a se zaťatými zuby koupil drahej KitchenAid. Jsem zvědavej, co si o tom rozhodnutí budu myslet za čas, ale myslím, že budu rád. Kdykoliv jsem na to měl, přemohl lakotný instinkt a pořídil něco kvalitního, ty peníze rychle přebolely a pokaždý když jsem to pak vzal do ruky, dělalo mi to radost. Stejně jako mě ty špatný a laciný věci pokaždý štvaly. Poučení – buď to neměj vůbec, nebo pořiď něco dobrýho.
Jeli jsme bobovat na svah do Mnichovic, obě děti se vesele kutálely ve sněhu a psí babucha běhala jako politá živou vodou.