V neděli jsem se otočil v Praze dočerpat vodu a jídlo a naložit různé další věci, které jsme napoprvé neuvezli. Cesty mezi okresy jsou od pondělka zakázané a na Letnou teda momentálně ani nemůžeme. Odsud nemusíme vytáhnout paty dva nebo tři týdny, a kromě nějakého výletu a sem tam procházky po okolí to ani nemáme v plánu.
Jsme hodně venku. Pořezal jsem hromady větví, co zbyly po loňském kácení velkého smrku, zkultivovali jsme trochu zátiší ve vzdáleném cípu louky. Je to hrozně pěkné a vlastně dost velké místo, kde by to náramně slušelo maringotce nebo nějakému srubu, ale nemáme zatím jasný důvod se do tak velké akce pouštět. Ale je to vzrušující, i po těch sedmi letech tady člověk pořád objevuje na pozemku zajímavá místa s různým potenciálem. Prořezal jsem několik starých jabloní a spálili jsme větve, listí a starou trávu na všech třech ohništích co tu máme.
Sem tam projde po hrázi nějaký soused nebo výletník, se kterým prohodíme pár slov, občas si s někým zavoláme, ale jinak jsme skoro v úplné izolaci. Vždycky ráno je mlha a znovu přijde v podvečer, což je tajemné a pěkné. Rybník byl celou dobu zamrzlý a z větší části povolil až dneska. Dneska jsem se taky poprvé ráno koupal. Byl jsem tam už s ručníčkem dvakrát předtím, ale v obou případech jsem se zase vrátil domů – jednou tam byl naplavený nějaký nevábný bordel, podruhé to bylo zamrzlé až ke břehu a já se nechtěl říznout. Ono by to samozřejmě v obou případech šlo vyřešit, ale rád jsem se chopil toho důvodečku proč se na to ten den vykašlat. Známý to mechanismus.