V neděli se prudce oteplilo a najednou je úplně jako v létě. Přijeli jsme do Prahy a až tam nám došlo, že než budu mít výsledek PCR testu, stejně se budeme stranit lidí a mohli jsme tam tím pádem zůstat. A tak jsem zašel na test co nejdřív v pondělí ráno a rovnou jsme jeli zase zpátky na chalupu, protože začínal další zářivý a horký letní den a my měli nulovou chuť strávit ho ve městě. Nabrali jsme k tomu Maťa, aby se taky vyvětral. Pak jsme si povídali, Maťo si hrál s dětma, děti se koupaly v rybníku, natočili jsme krátké kytarové video pro Maťův kanál a probrali ve stínu lecjakou esoteriku. Navečer mi už přišel výsledek a je to takový moment k zamyšlení nad našimi životy, že výsledek „negativní“ v nás kromě okamžité úlevy vyvolal hned i automatické „sakra“, když jsme si uvědomili, že dva týdny karantény nebudou a musíme zpátky do města. Pravda je taková, že se netěšíme na návrat světa jak býval. Přiznat si to je dobrý začátek.
Tak jsme jeli zpátky do města modravým teplým soumrakem, obě děti přismahlé od sluníčka a úplně unavené. Já cítím poslední dozvuky chřipky, ale ten pocit restartu a nějaké znovu nalezené svěžesti mám pořád a jsem za to rád.