Plán byl takový, že v sobotu odpoledne přijedu domů, tam se všichni poveselíme, a v neděli brzy ráno poletím do Washingtonu, kde touto dobou budu už běhat po schůzkách a knihkupectvích. Úplně to nedopadlo, protože před-odletový domácí COVID test mi vyšel pozitivní, což byla možnost, kterou jsem popravdě vůbec nečekal. Kdyby mě to napadlo, určitě bych si ho udělal před tím, než jsem všechny doma po příletu olíbal. Pak jsem šel pro jistotu ještě na rychlé drahé PCR, to vyšlo taky pozitivní, a pak už nic nebránilo tomu, abych si připustil, že mi vlastně začíná být blbě, což jsem do té doby připisoval jen přesnoční cestě z 35C do mrazu, plné klimatizovaných místností. Ale dobrý, zatím se to chová jako normální chřipka s horečkou, od tý soboty se to zase už jen zlepšuje. Takže pokud nenastane ještě nějaký zlom, a především pokud by to ode mě mohli nechytit ostatní doma, neřkuli třeba moji rodiče, není to tak zlé. Washington mě mrzí, je to pracovně dost důležitý týden a dlouho jsem tam nebyl, ale oproti viz výše je to prkotina.
Takže ležím izolovaný na patru, kde má normálně Žilvinas pokojíček a Alelie si mě přibrala k dětem, práci a psovi do portfolia toho, co musí opečovávat.