Bydlím dál u Žilvinasa na patře v pokoji do dvora. Těžko věřit, že už čtvrtý den. Dneska je mi už skoro podezřele dobře – jen se rychle unavím a přijdu si pořád takovej jako trochu zhulenej a jako bych byl na palubě lehce se houpající lodi. Což vlastně není špatný. Taky si přijdu blbej, nepamatuju si věci, nemůžu se moc soustředit. Snad to přejde. Ale vlastně mi to tady v tom pokojíčku na patře celkem vyhovuje, tím spíš, že už jsme se začali doma stýkat, protože Alelie začala sléhat taky a tím to začalo být trochu jedno a navíc bylo potřeba abych se zapojil do chodu domácnosti. Takže se vídáme, ale já si potom vždycky zalezu do svého kutlochu. Ráno jsem začal ještě za tmy půl hodiny meditovat. Jsem odhodlanej tomu dát prioritu a tu rutinu udržet. Alelie měla narozeniny, ale když jsme všichni zavření, byly skromné.