Alaverdi hráli v Dejvické nádražce a byl to jeden z těch koncertů, kdy je všechno správně. Těžko se to slovy popisuje, ale někdy to tak do sebe obzvlášť dobře zapadne, my si začneme dovolovat různé improvizační srandičky, které po těch letech co se známe mohou být dost intuitivní, a i když se nějaká občas nepovede, vůbec to nevadí a celé se to nese na velmi dobré vlně. Člověk může být opřený o tu pevnost, kterou jsme spolu za tu dobu vybudovali a celé je to o radosti z toho jak to dohromady jde a z toho zvuku a o pozitivních vibracích a o legraci, a ta energie z publika nás ještě posiluje a my ji zase posíláme zpátky. Je to jeden z nejlepších pocitů co znám. I když by tohle všechno fungovalo v různých žánrech, jsem navíc fakt rád, že to alaverdí poselství je takový naivně pozitivní. Že je to tohle, co pouštíme do světa.
Byl jsem taky s tátou v loděnici naložit kanoe, kterou odtamtud musíme do konce roku vykýblovat, ale nakonec se nám nikam nevešla. Objednal jsem si v půjčovně šprušle na střechu a zkusíme to znovu tenhle týden.