První co praští do očí je smog. Strašnej smog. Vrcholky vysokých budov nejsou vidět, oči z toho štípou, dokonce i v dlouhé chodbě je druhý konec trochu v mlze. Zadruhé, Delhi je opravdu nepředstavitelně veliké město. Jedenapůl České republiky v jednom městě. Všude lidi, všude auta, všude prach. Ale není to nepříjemné, ti lidé, i ti chudí, jsou fajn. Je tu na ulici taková pozitivní lidskost. Trochu podobně jako v Barmě, ale není to tak ťunťovské. Indie je svět sám pro sebe, je obrovská, žije tu šestina lidí světa a kdyby okolní svět zmizel, tady si toho všimnou až tak za týden.
My jsme si zvykli žít v ponurých obavách z budoucnosti vojenské, environmentální, ekonomické a demografické. Indie je daleko optimističtější a asi má proč. Indie je naděje pro budoucnost světa. Přes všechny problémy a bordel je to pořád demokracie, Indové jsou šikovní a navíc tolik nezatížení nějakým agresivním náboženským dogmatem (srovnejme obojí třeba s Blízkým východem a severní Afrikou). Žije tu skoro třista miliónů vegetariánů. Třicet Českých republik! A nakonec i ten smog je to donutí nějak vyřešit.
Moc se mi tu líbí.