Píšu to poslední dobou častěji, ale je to zase dost našlapané období. Všechno dobré, ale věci jsou často jaksi komplikovanější než by být musely. Buď je to nějaká karmická lekce, nebo to souvisí s věkem, nebo to tak prostě teď je a nemá to žádnou hlubší interpretaci.
Babulka se znovu ocitla v nemocnici, tentokrát s covidem. Znovu se z toho – ve svých 97 letech – vylízala a je zpátky v domácím režimu v péči najatých ošetřovatelek a rodiny. Alelie v tom hraje zásadní roli, což je zaznamenáníhodné, páč by to mohla jakožto nepříbuzná mít úplně na salámu. To je holka!
Chalupářská sága s vodou se opět zkomplikovala, já to opět vyřešil a teď to vypadá, že po finální instalaci třetího března to bude celé nadobro hotové. Takže očekávám, že se v nejbližší době zase něco podělá a cesta k řešení se zase prodlouží, jak se to už stalo asi desetkrát.
Mi.pu chřadne a my se blížíme rozhodnutí povolat rasa. Posledních pár týdnů už nevyjde schody a posledních třeba čtrnáct dnů se už často nemůže ani postavit. Když už jdeme ven, většinou to stejně pustí na chodbě, takže jsme ji začali venčit na chodbě na podestě hned před bytem a každé venčení zahrnuje taky vytírání podlahy. Když ji venčím já, nosím ji po schodech nahoru a dolů, aby se podívala ven aspoň někdy. Ale jsem u nás pochopitelně jedinej, kdo může běhat se čtyřicetikilovým psem v náručí. Dost často nás vzbudí třeba ve tři ráno tím že chce jít ven a někdy už se mi potom do rána nepodaří usnout. Nocí, kdy se dosyta vyspím, si pak obzvlášť vážím. Chuť k jídlu a zájem o něj mi.pu pořád má, ale je vidět, že ji všechno možné bolí. Na hezkém místě pod dubem u nás na louce jsem jí už vykopal hrobeček. Pak jsem si sednul na lavičku v Masarykovně, jak říkáme klidnému zákoutí ve východním cípu pozemku, a pohled mi padnul na jiné, perfektní, místo. Tak jsem vykopal hrobeček ještě jeden. Pokud tam zabloudí nějaký pocestný, bude si asi myslet, že narazil na doupě masového vraha.
Měli jsme jarní prázdniny, ale mi.pu už nemůžeme dát hlídat rodičům páč právě nevyjde ty schody, a tak jsme omezeni na pražský byt a chalupu. K tomu Laime slehla s neštovicema a když jí slezly pupínky, vyskákaly na Žilvinasovi, který chudák vypadal jako extra poďobaný puberťák. A tak jsme byli napůl tam a napůl doma. A já musel samozřejmě taky pracovat, protože je toho opravdu hodně. Ale bylo to hezké, například jsme mohli být dost spolu a po večerech mastit karty, pexeso, Monopoly a dámu.
Když jsem fyzicky v práci, není výjimka, že mám nonstop šňůru schůzek a callů od rána až do odpoledne. A mezitím mi přijde třeba sedmdesát emailů, dvacet zpráv na Signalu a deset na WhatsAppu.
VTM do toho zkoušejí nový materiál a včera jsme taky hráli v Modré Vopici, kde jsem byl naposledy asi před deseti lety, když jsme tam hráli s Alaverdi s hostující Lenkou Dusilovou.
Díky tomu všemu mohu teď okusit ten blahosklonně nevědomý stav, ve kterém asi žijí vysocí manažeři nebo rockové hvězdy. Letím teď do Kuala Lumpur a odtamtud do Manily, vím co tam potřebuju zařídit, ale například vůbec nemám ponětí kde bydlím. Vím, že mám zamluvené hotely, že mě na letišti někdo vyzvedne, ale zařídili to za mě kolegové a já se teprve až v letadle podívám kam to vlastně jdu. Je to srandovní.
Konečně se trochu oteplilo, třeba na deset stupňů, ale ono to stačí. Předtím mi bylo často chladno.
Potkal jsem se s Haničkou a Olgou v Café Neustadt, což bylo jako obvykle hezké.
Znovu zažívám ten zvláštní rozpolcený pocit, kdy my se na jedné straně i přes tyhle drobné patálie máme vysloveně dobře, ale na té druhé straně je svět, ve kterém to moc dobře naopak nevypadá. Něco se mě trochu týká, když lidi se kterýma spolupracuju třeba uváznou na nějaké hranici nebo se pod tlakem začnou hroutit a někdo je musí hledat v cizím městě, aby je odlifroval na psychiatrickou kliniku. Když loni začala šílená ruská válka, černě jsem žertoval, že po prvním dílu (globální pandemie) a druhém (válka v Evropě) musí trojka přijít s něčím mimořádným, aby série neztratila napětí – třeba invaze mimozemšťanů. Proto mi nepřidalo, když jsem ve tři ráno po venčení mi.pu otevřel BBC a hlavní titulek zněl „U.S. Air Force Refuses to Rule Out Extra-Terrestrial Origin of Mystery Flying Objects“.
Taky jsem četl článek o novém, nyní ještě intenzivnějším a chytřeji vymyšleném programu, kdy se ze Země vysílají signály pro potenciální mimozemské civilizace. Vzhledem k tomu, že nevíme absolutně nic o tom zda tam někdo je, natožpak co by tak mohli být zač, přijde mi to nedomyšlené. Jako být v neznámé džungli a volat na všechny strany „haló, tady jsem, tadyhle za tím křovím!“ Co by se přece mohlo stát. Protože ono to setkání s technologicky vyspělejší civilizací může dopadnout lecjak, jak by potvrdili třeba původní obyvatelé Ameriky. Tam nikdo nepochyboval, že jsou to aspoň v podstatě lidé jako my, a přesto to dopadlo příšerně. Mimozemská civilizace by ani tohle tak brát nemusela a dopadnout by to mohlo ještě hůř.
Microsoft zprovoznil novou verzi Bing s použitím umělé inteligence a není překvapivé, že to je právě tahle strašná firma, které se její stvoření během pár dnů naprosto vymklo z rukou a začalo uživatelům vyhrožovat, lhát jim, snažit se je přesvědčit aby opustili manželku a propadat bizarnímu existenciálnímu zoufalství. Je to jako z nějaké staré sci-fi povídky, kde lidé stvoří ducha zakletého ve stroji. Domnívám se, že otázka, zda taková inteligence opravdu cítí, nebo to umí jen přesvědčivě imitovat, je vedlejší. Pokud se takto chová, může v nějakém budoucím scénáři přejít k akci. V internetovém vyhledávači ještě tolik škody nenapáchá, ale pokud bude mít přístup k ovládání infrastruktury a obecně systémů fyzického světa, může to být velmi jiné. Tím spíš, že umělou inteligenci samozřejmě tiše a intenzivně vyvíjejí různé mocnosti, aby přečůraly své rivaly politicky a vojensky.
Taky náhle umřel Jakub Dürr, toho času velvyslanec v Polsku, skvělý kluk v mém věku, kterého kdykoliv jsem potkal, říkal jsem si jak jsem rád, že nás někdo takový ve světě zastupuje.
Ale ono s tím vším nakonec nic nenaděláš a i to je cenné cvičení. Děláš co musíš a umíš, v rámci svých schopností nejlíp jak dovedeš. A ten zbytek je naprosto mimo tvé možnosti a nemá cenu se tím stresovat. Positive vibrations.
A tak bych si na závěr dlouhého zápisu rád poznamenal, že jsem zasadil zásilku z ekozahradnictví.cz. Už nemám kam dávat stromy, ale vmáčknul jsem tam ještě břízu papírovitou, dub letní, dub zimní a na zpevnění svahu za námi borovice vejmutovky a borovice limba. Nastává ovšem čas volný prostor mezi ovocnými stromy v našem budoucím jedlém lese zaplnit keři, a tak máme nově hlošinu okoličnatou, řešetlák počistivý, svídu krvavou, zimolez vonný, kalinu tušalaj, komuli davidovu, vrbu štíhlopestíkovou, břečťany a chmel. Taky už by letos mělo být možné některé vzrostlejší keře, například rybízy nebo goji, zkusit množit řízkováním. Když jsem se ptal v drogerii kde bych sehnal obyčejnou žiletku, paní na mě koukala trochu s obavami, ale když jsem pak k tomu nákupu přihodil lněné semínko a mrkvový džus, naznala že si to asi hodit přecejen nechci.