Šli jsme v neděli celá rodina do Národní galerie na výstavu akvarelů ve snaze být kulturnější když teď už míň jezdíme ven. Taky se tím lépe strávila kachna, kterou nám předtím připravila babička.
Zahajoval jsem se ŠP společnou akci u nás, vypadal unaveně. V posledních týdnech jsem se několikrát vrátil do role programového manažera – buď díky tomu že je toho mnoho a nebylo to komu jinému dát (turné po Čechách), nebo jsem si to nechat chtěl (tibetský program). Je dobré si ověřit že to pořád jde. A kromě toho je to vlastně jednodušší, skoro takový oddych, protože to většinou nezahrnuje řešení a rozhodování nejednoznačných situací.
Včera jsme se s Alelií potkali s Janou J., což bylo jako obvykle milé. Když došla řeč na VTM, uvědomil jsem si, že na takovém pro mě dost formativním jejich koncertu ve Mlejně jsme vlastně byli spolu, když jsme spolu chodili. Bylo to skoro na den přesně před dvaceti-tyvole-devíti lety, v roce 1994. V ní to nicméně takový dojem podle všeho nezanechalo, protože si to včera nepamatovala. Tedy nemapatovala si ten koncert; to že jsme spolu chodili snad jo.