Nepíšu proto, že mám dost co řešit mimo psaní, i proto, že mě to nebaví tolik jako dřív. A především asi proto, že se čím dál víc zdráhám dávat na web informace ze soukromého života – z důvodů obecných i některých jaksi specifických k mé práci. Tak jen stručně.
- Rozhodli jsme se pořídit si bosenskou čubu z útulku. Měla by dorazit v polovině června. Je to rok a čtvrt co umřela mi.pu a připadá nám, že nastal čas. Trochu se těšíme a trochu se obáváme jak půjde trénovat jugoslávského sirotka co nikdy neviděl město. A samozřejmě z praktického hlediska se nikomu nechce řešit granule, hárání, nakládání auta se psem ani třikrát denně venčit. Ale Matěj, původní páníček mi.pu, měl pravdu když říkal „to venčení není něco co děláš ty pro toho psa, je to něco, co dělá ten pes pro tebe“.
- V domě začíná velký Kulový blesk s několikero stěhováním a rekonstrukcemi. Je toho hodně, ale zatím to vypadá zvladatelně.
- S VTM pracujeme na novém materiálu. Jde to pomalu, ale brzdím to asi hlavně já nedostatkem času. S ILLE se nejsme schopni sejít ani v hospodě, což mě trochu mrzí. Ale ježto jsme přece jen hudební skupina a nikoliv úterní spolek mariáše, nelze se divit že nemaje hudebních plánů, pro čtyři zaměstnané lidi s rodinama je nezávazné posezení nízko na seznamu priorit
- Daří se mi držet dobrou životosprávu, cvičím, medituju. Je to fajn.
- Strávili jsme týden v New Yorku, jenž je podle mě záhodno vidět. Bydleli jsme v bytě známé na Upper East Side, což byla velká výhra, bo jsme ušetřili dost peněz, mohli jsme vařit, chodit na střešní terasu v 19. patře a vůbec žít daleko pohodlněji než v miniaturním hotelovém pokoji s oknem do světlíku za cenu ojetého auta, což by nás jinak na Manhattanu čekalo. Všechno nakonec vyšlo parádně. Strávili jsme noc nedaleko Mnichova v úhledné a zelené jarní německé krajině u koňské farmy a druhý den odpoledne už jeli Uberem přes Queens na Manhattan. Každý den jsme se s Žilvinasem probudili dost brzo ráno, klidně ještě před šestou, někdy zašli na kafe a buchtičku, někdy jen jezdili na elektrokolech po Manhattanu zprava doleva a odshora dolů. Pak jsme nabrali holky a trávili dny venku. Byli jsme samozřejmě v Metropolitan muzeu a taky Whitney muzeu. Chodili jsme po High Line, do Harlemu zašli v neděli na gospel, v Bronxu pocourali po ulicích. Na ruské Brighton Beach jsme se omočili v oceánu, v Brooklynu sledovali pouštění draků, zašel jsem se podívat na staré kytary v RetroFret, který mi doporučil Rudy Linka. Prošli jsme Chinatown a Little Italy, na sochu Svobody a Ellis Island jsme se podívali, jezdili jsme na kolech po Central Parku. Jedli jsme echt americký junkfood, až i děti po návštěvě harlemského Popeye’s poprosily zda by k večeři nemohla být radši brokolice. O všem tom by se dalo dlouze psát, ale už to mnohokrát udělali jiní.
- Tráva na chalupě byla tak vysoká, že byl problém ji posekat. Ten květnový spurt je strašidelně rychlý a když vynecháš dva týdny, tráva je po kolena a ořešáky mají půlmetrové výhony. Zasadil jsem sazenice, které jsem v práci opečovával celé jaro. A s výjimkou rajčat je do druhého rána všechny snědli slimáci. Cukety, dýně, meloun, ačokča, mochyně – z toho všeho nezbylo vůbec nic. Ale to zásadně nevadí, i to opečovávání samo o sobě mě baví.
- Červen vypadá vysloveně zběsile, ale cítím se dostatečně při síle to nějak užonglovat.