Prakticky celé pondělí jsme strávili schůzkama. Jako občerstvení často přinesou sklenici horké vody, což jsem ještě nikde nezažil a moc se mi to líbí. Vevnitř je opravdu zima. V obědové pauze jsme měli možnost se aspoň podívat do nového tibetského muzea. Je opravdu pěkně udělané a člověk si naplno uvědomí jak je ta jejich moderní historie hrozná.
Nespí se mi tu většinou moc dobře, kupodivu, možná proto že byl včera úplněk. Ale jinak je mi tu skvěle, energeticky mi ten spánek nechybí a tenhle druh režimu jsem na chvíli hodně potřeboval. Každé ráno stihnu meditovat a cvičit, po večerech se daří odbavovat i většinu jiné práce z Prahy. Nepiju alkohol a vlastně ani nejím maso. Jím indické dály a zeleninová kari a tibetský mokhtum a ječmennou kaši. Jediné co mě mrzí je, že nejsem s rodinou a že zatímco si naproti Dalajlámově rezidenci míchám mangový čaj ve stínu Himalájí, Alelie je doma sama na všechno venčení, odvádění do školky a ze školky, vaření, vlastní práci, řešení Žilvinasova gymplu a boje kolem toho i jiného. Zběsile vypadají i nejbližší dva týdny po návratu. Snad si to vynahradíme o jarních prázdninách. A taky rozhodně musíme jet spolu sem, až to půjde.