Přijel jsem domů v neděli na oběd, pak zašel do nemocnice za mámou, pak jsem se šel vyspat (hledaje v lékárně v DC pastilky proti kašli, našel jsem melatonin – a docela to funguje).
V pondělí brzo ráno jsme pak celá rodina vyrazili na jarní prázdniny. Rovinj je staré město na Istrii se silným benátským vlivem, dominantou hranaté benátské věže, úzkýma kamennýma uličkama a modrou vodou vůkol.
Mají tu taky holuby a racky, které si Laime při ranní návštěvě pekárna zvykla krmit drobečky. Šlo to dobře až do té chvíle, kdy přiletěl jeden obzvlášť velký a agilní racek, rozehnal holuby, podíval se na Laime zblízka krutým a přitroublým žlutým ptačím okem, otevřel zoban a vyrazil ze sebe mocné „ÁÁÁÁ!“ Potom už se Laime dala ke krmení přemluvit jen pokud nebyl žádný racek na dohled. Já jsem si zase ráno v tržnici kupoval čerstvé krevety a potom dělal krevetové špagety s dalšíma většíma krevetama položenýma na nich.
Udělali jsme si i velký výlet na čtrnáctisetmetrovou horu Voják, což Laime ušla obdivuhodně a bezproblémově, až na krátkou krizi na vrcholu, která je pro věčné časy zachycená na společné fotografii, kde je mezi námi ostatními třemi otočená natruc zády.