Koncert v Karlíně byl nad očekávání výbornej, lidí třeba kolem stovky, což je slušné. Ten konec června je vždycky smršť, přes víkend annual meeting, samá hogofogo večeře, až už si člověk trochu zoufá a rád by od tramezziny s limetovým olejem a vinného sabayone (nemám ponětí co z toho to bylo, na talíři je to všechno v podstatě obyčejné) utekl domů ke chlebu s máslem. Tomu se říká problém prvního světa. Pokračovalo to až do pondělka večer na americkou rezidenci, odkud nás Marcela vytáhla do dejvické nádražky, což to tak pěkně vybalancovalo. Včera jsme byli na první školní třídní schůzce (už je to tady) a pak jsem byl konečně doma a trávili jsme s Alelií večer dlouhý jako zamlada. Taky jsem šel spát úplně střízlivej, což je v té večírkové sezóně poměrně neobvyklá zkušenost.
Poslední dny před létem, snažím se odbavovat práci, abych si jí nemusel brát tolik s sebou, těším se na pár doufejme klidných týdnů.