Už delší dobu jsem chtěl zase začít plavat, ale vždycky když mi o půl sedmé zazvonil budík, přišel jsem si na to moc unavený. Dneska jsem ještě na chvíli zavřel oči a když jsem se zase podíval na hodiny, předpokládal jsem, že už na to bude zase pozdě. Ale nebylo. Ještě chvíli jsem se snažil najít důvod proč nejít ani dneska, ale žádný jsem nenašel, a tak jsem vyrazil. A bylo to dobré, jako obvykle když už se k tomu člověk dokope. Dopoledne jsem hlídal Laime a ona má zrovna v úterý kroužek pro batolata. A tak jsem s dalšíma asi osmi maminkama a tlupou dětí tancoval a zpíval prší prší jen se leje. Takové mladé maminky, to dovede být hrozně zajímavá demografická kategorie, pro muže. Tahle skupina taková bohužel nebyla. Buď jsem měl smůlu, nebo je to prostě tím, že mladé maminky v našem věku už zase tak moc mladé nejsou.
Laime ty batolecí úkoly sledovala skepticky a zapojovala se jen občas, i když tomu rozuměla. Ta holka bude opravdu chytrá, to je už teď v tom roce a půl jasně patrné. Pak se jí líbily obruče a když se jedné nechtěla pustit a slečna cvičitelka ji už chtěla uklidit a zkusila Laime odehnat diplomatickým “Máš tu tatínka?”, Laime ji uzemnila lakonickým “Jo” a držela se dál. Teprve když ji slečna poprosila ať se pustí, pustila se.
Jsou průzračné slunečné a chladné dny, začíná podzim.