Byl jsem se ve středu ve Vagónu podívat na Už jsme doma (nikdy jsem je neviděl) a kapelu Thanx, kde teď hraje Marvin. Už jsme doma mají opravdu nějaké zvláštní charisma a jejich mladý bubeník navíc vypadá jako by z oka vypadl Mariusovi. Asi by spolu měli založit kapelu.
Potkal jsem tam Kyselkovu kamarádku Veroniku, kterou jsem neviděl asi deset let, což je pozoruhodné, protože o den dřív jsem potkal Kyselkovu kamarádku Dominiku, kterou jsem neviděl asi deset let taktéž.
Vypil jsem pár piv, skoro z povinnosti. Ráno mi bylo dobře, ale přecejen to bylo cítit.
Pár piv jsem vypil i včera v Oku na sezení s Vosto5, taky skoro jako z povinnosti a taky mi dneska je dobře, ale je to cítit.
Hroutí se nám v Praze komín. Kominík není ochoten ho vložkovat, protože se bojí, že celý spadne (a je to proklatě velká mrcha – pětimetrový trojkomín na vrcholu střechy čtyřposchoďového domu, jako takový malý domek dvacet metrů nad zemí). Zedník není ochoten vylézt na rezavé lávky. Oba navíc používají známou taktiku “no já tady s tím nic nenadělám, ale ten kominík/zedník to opravit může – oni na to mají takový ty svoje speciální vložky/malty”.
Zavolal jsem pána, co měnil před několika lety střechu, přijde v pondělí.
Žilvinase ta situace fascinovala a vyprávěl pak důležitě dokola, že je rozbitej komín, kominík že se bojí že komín spadne, zedník že se bojí že spadne sám, tak že jsme museli zavolat pána co staví střechy.
Stavil jsem se na chvíli do Oka za Olgou a částí Vosto5. A oni mají asi fakt takovou karmu, že se jim dějí věci jako z kabaretu. Tak třeba sedíme v hlučném baru Oka, dovnitř přijde z ulice kluk, postaví se rovnou nad Jiřího Havelku u našeho stolu, všimne si ho a povídá “jé ahoj, pardon, já tady teď musím udělat takovej performance”.
A pískne na prsty, celý ten hlučný bar ztichne a kluk volá z plných plic “PROSÍMVÁS, NEMÁ NĚKDO Z VÁS VENKU PŘED KINEM PŘIVÁZANÝ KOLO?”
A Jiří hned pod ním říká: “já”.
Šel jsem domů, vlezli jsme si s Alelií na chvíli do vany a pak šli spát.