Maraspace

Tak jsem přežil to bláznivé září. Nořím se z něj sice s rýmičkou jako trámíček, ale jinak celkem v pořádku. Těším se, že to přecejen aspoň malinko zvolní a já budu moct jaksi dohnat sám sebe. Tyhle dny, kdy člověk jen odpinkává co se na něj řítí, nemůžou trvat moc dlouho. 

Ve středu jsem přistál v Praze a hned jel do práce, protože jsme měli pohovor s novou budoucí kolegyní. Ve čtvrtek jsme odjeli na chalupu a já se zase večer vrátil do Prahy, protože jsme hráli s VTM na Sedmičce s americkýma the Drowns. Bylo to pěkné. Naznal jsem, že když mám dostatečně nahlas kytaru a opravdu se slyším, hraje se mi líp. 

V pátek přijela na chalupu Mucha s kapelou, my jsme se odkýblovali domů a já jel hrát do Chodova u Karlových Varů. I to bylo docela pěkné. Abychom nemuseli vykládat dodávku, přespali jsme právě u nás na chalupě, čímž vzniknul neobvyklý a fajn večírek a pak ještě dopoledne Mucha / VT Marvin. Pak jsme zase jeli do Prahy a přeložili věci do nové dodávky, kterou jsme si pronajali aby cesta do Žiliny utíkala líp než v našem třicet let starém Transporteru. Avšak běda, neměli jsme to dělat – nová Toyota Proace se u Uherského Brodu přepnula do nouzového režimu a od té doby jela z kopce maximálně osmdesát a do kopce čtyřicet. Nakonec jsme se tam doploužili a odehráli dost povedený koncert pro překvapivě laxní publikum. Už mám v oku na které písničky lidi jak reagují, bývá to podobné. Tady to bylo jiné. Možná to bylo i tím, že zrovna zveřejňovali první odhady výsledků voleb. 

V šedé ráno na ubytovně uprostřed industriálního areálu pod mlžnými kopci Kuláč pravil, že v první den obnoveného klerofašistického státu je nejvyšší čas odjet, a vyrazili jsme domů. Tou zpomalenou dodávkou to trvalo devět hodin, já už měl horečku a bylo mi blbě a zaříkal jsem se, že na něco tak pitomého jako jet na Slovensko na jeden koncert už nikdy v životě nekývnu. Almela volal jestli na chalupě máme pepř – nazkoušeli u nás čtyři parádní nové písničky a teď na zahradě grilují ryby. Venku byl nádherný, stále letní den a já na něj koukal zachmuřeně s unudleným nosem a osezeným zadkem z okna dodávky – co tady vůbec doprdele dělám, proč nejsem venku se ženou a s dětma nebo negriluju ryby v oslavě nad složenýma písničkama! 

Pak jsem dorazil domů a šel se vypotit. A dneska začínám tedy dohánět sám sebe, jak řečeno výše.

Září běželo dál dost splašeným tempem, jak se dalo čekat. Odehráli jsme čtyři koncerty s VTM včetně zajímavé aktivistické akce „Riot over River“, ještě tři tenhle měsíc zbývají – Sedmička v Praze, Chodov u Karlových Varů a den potom tyvole Žilina na otočku. Riot over River byla mimořádná přehlídka divných lidí. Od old-school pankáčů, přes mladé old-school pankáče, kteří se narodili mnohem později ale přesto drží tu estetiku roku 1983, po všelijak tetované, propíchané a genderově nejednoznačné hipstery moderní. Zajímavé, i když asi ne překvapivé, je že k obvyklému „fuck the system“ se přidala ta témata moderní, třeba „fuck the cis“, a že tam opravdu byly stánky socialistické internacionály a mezinárodního komunistického svazu. Před námi hrála zajímavá crustová kapela Marne, se zpívající basistkou. Na crustu je mi něco blízkého, asi to vypjaté sdělení v tom všeobecném čurbesu, crustové kapely byly taky původní inspirace pro Alaverdi.  

Byli jsme na prvním výjezdu s týmem, abychom se trochu poveselili jako lidi, než spolu budeme už zase jen řešit jen hojnou práci. Bylo to hezké, je to skupina fajn osob a měli jsme zatím obecně šťastnou ruku při výběrech. Po deseti letech této práce naznávám, že jsem se přecejen možná i něco naučil a nejenže to víceméně funguje (což si moc za osobní zásluhu neberu), ale lidé že se na mě obracejí s dotazy které mi přijdou jednoznačné, ale jim ne. Z čehož potažmo odvozuji že jsem zřejmě v té oblasti za tu dobu osmózou dosáhl určité expertízy. Ono se to rychle může změnit, samozřejmě, žonglujeme toho teď hodně. Kdo by to byl každopádně na začátku řekl že tu pořád ještě budu. Já určitě ne. 

Půjčili jsme chalupu Aleliině kolegyni a potom taky Olze s rodinou. Jsme rádi když to je k dobrému i jiným lidem, když už tam nemůžeme být sami. Ale jabka a švestky stejně letos moc nejsou, čímž odpadá velká část zářiových prací, páč mulčovat se dá klidně pozdějc. Laime nastoupila do první třídy a vede si svědomitě. U Žilvinase v jeho věku je asi už hlavní cíl aby ho něco zajímalo a aby příliš nezklackovatěl a z toho telecího období pokud možno časem vyletěl jako motýl z kukly. Nemaje předchozí zkušenost s jedenáctiletými potomky, děláme jak umíme. Užívám si, že se pořád ještě občas přitulíme. Babulka oslavila devadesát osm let. 

Je to tu, léto je za námi. Odjeli jsme včera z chalupy, nějakou dobu se tam teď ani nedostaneme, v září se tam tlačí pořád něco jiného. Ochladilo se, začalo pršet a najednou je celý ten zářiový šrumec se školní docházkou, kroužky a nabitou pracovní i koncertní agendou velice blízko. Bude podzim, bude zima, to je nevyhnutelné. Pokud to zůstane takto nějak, je to dobré. Budeme dělat co můžeme, protože víc než to ani dělat nemůžeme. 

Taky jsme hráli v Mikulově, kde jsme se potkali s Kittchenem a taky Už jsme doma. Oproti severní Moravě je to navíc překvapivě blízko, vlastně hned pod Brnem. Je to opravdu krásná krajina, mírné úrodné kopce a skály nad nimi. Vůbec se věstonickým pralidem nedivím, že si to tam vybrali. 

Co se všechno stalo za poslední dva měsíce. V podstatě nic zásadního. 

Měli jsme na chalupě tradiční víkend s kamarády okolo slunovratu. 

Měl jsem trochu volno začátkem července, ale moc jsem si neodpočinul. 

Žilvinas odjel na první skautský tábor a vrátil se hnědým šátkem, už je to skaut a ne vlče. Byl očouzený ohněm a osmahlý sluncem a tak nějak celkově správňácký. Když jsem ho na perónu vítal, neubránil jsem se dojetí.

Byli jsme taky na čundru s dětma. Pět tátů, osm dětí. Laime nakonec nejela, ale snad ji ukecáme příště. Byli jsme dva dny ve Slavkovském lese, kde to je opravdu krásné, ale vyhnal nás déšť a mokro v botách. A tak jsme asi pěti vlaky a autobusy přes Sokolov, Chomutov, Most a Louny přijeli k nám na chalupu, kde parta dostala typický letní balíček včetně pizzy z pece, paddleboardu na rybníku a schovky v cestičkách na louce. 

Pak jsme měli dva týdny volno, které jsme nakonec nestrávili treky kolem skandinávských jezer, ale částečně na chalupě, částečně u Aleliina bráchy na Moravě a částečně v mastňáckém all-inclusive hotelu na tureckém pobřeží. Přišla mi do emailu taková zvýhodněná nabídka a nakonec nám přišlo lákavé čtyři dny se jen válet a jíst. A děti si mohly užít švédské stoly, moře a další související prebendy. Suším bylinky na nově zpřístupněné půdě, postavil jsem střechu k nové hliněné peci. Dokonce se mi podařilo týden nečíst emaily a nakonec jsem si i odpočinul. 

A teď jsem tu, slaměný v Praze a v přípravách na podzimní sezónu, která vypadá z pracovního hlediska obzvlášť našláple. Do konce září máme sedm koncertů s VTM, do toho nabušený programový kalendář, včetně cest do Indie a Jižní Afriky. Tím pádem tu nebudu když naše cácorka půjde do první třídy, ale holt mám práci, kde cestovat musím. 

Byl to fajn víkend po velmi náročných dvou týdnech. Ne úplně odpočinek – vešly se tam dva koncerty s VTM, v kouzelném kempu v Motole v pátek a v Rokycanech v sobotu – ale i tak to jako oddych od práce pomohlo. Kromě toho byli u nás na chalupě Hopovic. 

Kromě toho jsem měl narozeniny, ale to zásadně neprožíváme – mám je skoro každý rok. Čtyřicet čtyři let je už docela důstojný věk, ale pořád mi to přijde stejné jako když mi bylo o patnáct míň. Jsem za to vděčnej a snad to ještě nějakou dobu vydrží. 

Kromě toho jsem plaval v rybníku, odložil izolaci hliněné pece protože jednak hlavní dóm ještě schne a jednak se mi do toho nechtělo, zaléval sazeničky po louce a hrál s dětma fotbal. 

Kromě toho jsem v Praze vítal předsedu Nejvyššího soudu Indie, což je trochu jiná liga než v našich poměrech, ježto hovoří s mandátem jedné miliardy a tří set miliónů občanů. Čekal jsem trojctihodně zasloužilého kmeta, ale je to relativně mladý člověk, který na mě udělal velký dojem tím jak byl normální, svou na první pohled patrnou inteligencí a tím jak dobře a lidsky mluvil. Připomínal mi trochu Sundara Pichaie. Indie, přes všechny problémy, je mi čím dál sympatičtější. Pokud jim patří budoucnost a v dalších dekádách budou přebírat otěže i v naší části světa, jsem s tím v míru. Alespoň si nedovedu představit jiného hráče s podobnou mocí, který by byl podobně benigní. 

Na psaní si nevzpomenu klidně několik týdnů, jak vidno. V pondělí jsem odešel do práce než se všichni probudili a večer odjel na chalupu, protože začalo pršet a já zapomněl přikrýt nově postavenou hliněnou pec. Přespal jsem tam do dnešního rána, dneska jsem v dešti zasadil lesní jahody a obeplaval ostrov na rybníku. Málem jsem nevyjel ze dvorka jak to bylo rozmoklé. 

Jinak jsme hráli s Worm’s na Slamníku, taky s VTM v Brně a na Zelesafestu a taky venku před Kaštanem. 

Byl jsem v Paříži a moderoval panel co jsme pořádali na velkém setkání OECD. Na letišti Charles de Gaulle jsem přestupoval snad dvacetkrát, ale v Paříži jako takové jsem byl poprvé. Naznal jsem, že vypadá dost jako Paříž, kterou znám z fotek a filmů a že se mi docela líbí. Eiffelovka je opravdu věž jako kráva. 

Hráli jsme taky s Alaverdi a Kittchenem na oslavě narozenin Jelena a Vaška Kučery  z PSI ČvT v takovém sklepu na Smíchově a bylo to pěkné – kromě toho, že to v tom malém prostoru s neztlumitelným Vytautasem byl opravdu slušnej kotel. A to i když si vzal menší bicí soupravu, které říká koktejlová. 

Postavil jsem řečenou pec – trochu větší a trochu líp než tu první, snaže se vychytat různé drobné nedostatky, které mi na té přechozí vadily. Děti – Žilvinas, Laime a taky Fanda Ř. se mnou šlapaly hlínu s pískem, tak se na tom podílely. 

Byl jsem většinu víkendu v práci a Žilvinas na skautské výpravě. Taky jsem hrál v pátek s VTM ve Starém Plzenci. Na chalupu jsme tak zajeli jen ve třech a jen na necelých 24 hodin v neděli. Kapková závlaha zdá se funguje. Zasadil jsem taky nová rajčata k lesu místo těch, co tam minulý týden zmrzla. Šlo by tam teď pracovat každý den celý den a já bych to tak dělal i rád, ale z pochopitelných důvodů to není možné. 

Díky tomu všemu jsem teď, v pondělí dopoledne, unavenej a otrávenej. Navíc prší, což na jednu stranu dodává dni skličující náladu, ale na druhou jsem rád, že se to všechno zase zaleje.