Kromě toho že jsem byl v Dublinu, že poslední měsíc dělo hlavně to, že jsme byli spolu na chalupě. Musel jsem sice taky trochu na dálku pracovat, ale aspoň jsem to mohl dělat polonahej a špinavej. Je příšerné sucho. V Praze je to otravné, ale v přírodě je to strašidelné. Stromy shazují ovoce. Při procházce krajinou si jeden připadá jako ve středomoří – ta vyprahlá země a pod nohama křupající žlutá tráva. Na chvíli přestal téct potok, poprvé co tam kdokoliv za život pamatuje.
Chodíme s Žilvinasem čůrat shora ze svahu. Laime se k nám vždycky chce přidat a snaží se rozepnout si plínku, nevěda chudinka, že jí kromě toho k čůrání vestoje cosi schází. Myslíme, že brzy začne mluvit, čímž teprve začne to pravý tóčo.
Normálně při tý dlouhý dovolený na chalupě moc nepiju, ale tentokrát to úplně nevyšlo. Jednak s návštěvama, druhak bych bez toho asi nikdy nedodělal některé práce – třeba obklady ze střepů kachlíků v koupelně, které vypadají sice parádně, ale je to hrozná piplačka. Tak místo toho nepiju teď a radši ráno a večer aspoň deset minut medituju.
Mám slaměný týden v Praze a velmi si ho užívám. I když třeba jen tím, že přijdu domů, něco uklízím nebo hraju na kytaru, udělám si pálivou večeři a pak si čtu.
Čtu How to Change Your Mind od mého oblíbeného Michaela Pollana. Je to o psychedelikách a je to nesmírně zajímavé.