pátek, 4. května 2018, Ruzyně

Koncert pro člověkotísňácké holky a kluky z PSI byl výbornej. Je to přesně ta skupina lidí, která se nezalekne toho kraválu a zároveň ji baví ta legrace. Inťoušům nebo naopak metalistům většinou jedno z toho chybí. Včera jsme hráli ještě s německou kapelou S.H.O.T. na Starém městě, což bylo taky pěkné, ale tu sobotu to nepřekonalo.

Sešli jsme se taky na dotočné ILLE s Dušanem Neuwerthem na Vinohradech.  

“Na druhé straně” vede Velkou sedmu už šest týdnů. Pokud se to podaří ještě jeden, víc už to nejde a odvalčíkujeme do slunce neporaženi.

 

pátek, 27. dubna 2018

Dny zařizovací, dny pracovní.

Potkal jsem na letišti u batohů Luboše Veselého, a tak jsem i zašel včera na jejich tradiční východoevropské pivo do Střešovic. Taky na holandské rezidenci slavili královy narozeniny, kde jsem potkal Davida Gaydečku, Pavla Fischera, Czeslawa a litevského velvyslance – všechny jsem delší dobu neviděl a spadají mi do kategorie lidí, které vždycky rád potkám.

Práce v práci, ale momentálně v takovém akorát zvladatelném tempu, až se divím jestli jsem na něco nezapomněl a ono to teď na mě znenadání vyskočí ze skříně.  

Blíží se další cesty a jako vždycky doma trochu provinile recituju ty termíny a zakončím to tím, že pak už ale budu pořád jenom doma. Alelie se na mě vždycky podívá skepticky.

Zítra Alaverdi pro PSI v Dejvicích.

 

pátek, 20. dubna 2018, Gaziantep

Nějak se k těm zápiskům poslední dobou nedostávám. Tak aspoň pár zapamatováníhodných momentů posledních několika týdnů:

Hráli jsme na Tranzistor revue na Kampě a bylo to pěkné. Almelovi se zasekl můj kapodastr pod pedál whammy, takže ho nemohl došlápnout až do čisté oktávy, což je dost kuriózní nehoda. Byly z toho dost inovativní freejazzové zvuky

Zkoušeli jsme s Worm’s Rafination a já během zkoušky přišel o hlas a druhý den proležel v posteli. Kupodivu jsem toho udělal víc než kdybych seděl v kanceláři. Zase to rychle bylo pryč. Doma smrkáme a kašleme na střídačku všichni.

Jaro šláplo na plyn a ze dne na den je teplo jako v létě a všechno raší o sto šest. Byl jsem na chalupě s Žilvinasem na otočku a minulý víkend poprvé všichni spolu. Děti si hrály na písku, Alelie plela záhonky, já nosil dřevo. Ráno jsme snídali v bleděmodré ložnici a já si říkal, že nic víc vlastně v životě nepotřebuju.

Bylo taky potřeba tam zavézt podlahové topení a starý kočárek, a tak jsem jeden den vyrazil v pět ráno, byl tam před šestou, ptáci zpívali a začínal krásný den. Hodinu jsem opravoval zděř kamen kamnářskou maltou a dělal další drobnosti, a doma v Praze byl zase na snídani, kdy normální den vlastně teprve začínal. Mám pocit, že jsem objevil model, který budu rád oprakovat. Pak budu sedět v Praze u snídaně a budu si říkat “jako by se mi nad ránem zdál takový krásný sen, jak kosím louku pod lesem a začíná letní den!” Taky jsem tam teď jednou jel rovnou z práce a v parku u ní zrovna prořezávali stromy, a tak jsem naložil kufr kombíku až po střechu tvrdým dubovým dřevem. Tomu se říká vozit dříví do lesa.

Taky se konečně překládá elektrické vedení, při kteréžto příležitosti se zjistilo, že naše příjezdová cesta je asi o dva metry jinde než by měla být. Tak uvidíme jak s tím dál. Od června se staví rybník.

Seděl jsem s toy_box a jejíma dvojčatama na trávě v parku, je to vždycky fajn ji vidět a neviděli jsme od tvorby obalu pro In Fermentation, což je už něco přes rok. Zrovna otevřela výstavu v Českém Krumlově a teď se prozměnu chystá na přátelský turnaj v kickboxu, ta činorodá žena.

“Na druhé straně” je od svého nasazení už pět týdnů na prvním místě Velké sedmy Rádia 1, z čehož mám pochopitelně radost. Jinak je na kapelní frontě klid až se člověk diví. Ale já se kvůli tomu nebudu stresovat.

V Gaziantepu je jaro, zeleno a teplo tak akorát. Od loňska se to tu nezměnilo, nebo se mi to aspoň nezdá. Aleppo je vzdušnou čarou šedesát kilometrů daleko, což je pořád zvláštní představa. Ale já trávím skoro všechen čas v hotelu.

Chili rychle přerůstá truhlíky a já přemýšlím co se všema těma rostlinkama dělat než je budu moct vysadit venku. Rostou i superrajčata vyšlechtěná na University of Florida, jejichž semínka od nich získal Tomáš Vachuda a podělil se.

pátek, 6. dubna 2018

Intenzivní období propagace desky. Davídek s Tranzistorem je opravdu dobrej, a tak je pořád něco. Předevčírem celodenní pressday, včera Radio 1, dneska večer Vltava, Olga v pondělí na ČT a ještě druhý pressday, začínají vycházet recenze, naštěstí dobré. Vlastně náhodou jsem si včera všimnul, že “Na druhé straně” vede dva týdny hitparádu Velká sedma na R1.

Přes Velikonoce jsem dvakrát dojel na chalupu, ale jinak jsme se drželi doma, protože různí členové rodiny byli různě nachcípaní, bylo docela ošklivo a navíc tam teď není záchod. Prořezával jsem ovocné stromy (je neuvěřitelný kolik dřeva z nich lze vytáhnout aniž by to na nich pořád bylo vidět), poprvé vysával odpadní vodu a další podobné radosti. Upekl jsem mazanec (a do něj i k němu rum), moravského vrabce (a k němu pivo), hamburgery a další takový věci ovlivněný koncem půstu.

 

30. března 2018, na konci velikonočního půstu

Velikonoční půst jsem si naordinoval především proto, že takováhle periodická období střídmosti mi přijdou jako vhodný nástroj jak kalibrovat co je vlastně normální.

Pokud jde o maso a alkohol, shledal jsem, že mi to vlastně takhle vyhovuje. Bez masa mám pořád tak trochu hlad, ale tentokrát se necítím lehce vynervovaný, což jinak má bezmasá období většinou provázelo. Ten hlad mi vyhovuje, člověk si pak toho jídla víc váží. Tak třeba jsem našel v kapse tvrdý krajíček chleba, který jsem si tam schoval cestou na chalupu do pastiček na myši. A bylo to v tu chvíli ten nejlepší tvrdý krajíček chleba, který jsem okusil, i když lidé okolo koukali trochu divně, když jsem ho z té kapsy vytáhnul a strčil si ho do pusy.

Alkohol jsem podle plánu pil na přehlídce ciderů a taky jsem si dal belgické pivo na konci cesty do Bruselu, ale jinak nic. A dobrý, vlastně vysloveně dobrý. Nejen že mi to nijak nechybí, ale třeba taková nepřítomnost kocoviny v mém životě je vysloveně příjemná. Jakožto někdo, komu se snadno stane že si místo jednoho dvou piv dá pět šest, to dovedu ocenit. Nechce se mi to opustit úplně, přecejen takový letní kelímkáč na zahrádce je letní kelímkáč na zahrádce, ale trochu střídmosti je i tady dobrá.

Nejtěžsí byla podle očekávání online disciplína.

středa, 28. března 2018

Je mlžno, vlhko, a jen kousek nad nulou. Všichni jsou z toho dalšího kola zimy utahaní, blbě se jim vstává a změna času je těžší než obvykle. Já sám vlastně jen trochu, spíš že nám doma lítají zase nějaký bacily. Žilvinasa bolí v krku a Laime má dobrou náladu a rýmu, což se pozná tak, že se jí co chvíli udělá u nosu veliká bublina. Minulý týden se jí dařilo udělat tak krok nebo dva, teď už si to štráduje po bytě sem a tam po zadních. Je fascinující jak to jde rychle.

 

pondělí, 26. března 2018

Ve středu jsme zkoušeli, což nám moc nešlo i proto, že vedle zkoušela nějaká punková kapela a jejich u-dá-da u-dá-da dunělo přes stěny do našich zádumčivých písniček. Znervóznělo nás taky, že během zkoušky přišel jeden z právoplatných nájemců, který o naší přítomnosti neměl ani ponětí. Takže ve vzduchu bylo jisté napětí a když Hop významně koulel očima ohledně nějakého partu který tam hraju odjakživa a pak přestal hrát, otázal jsem se rovnou “proč to kurva dopíči prdele zase zastavuješ, ty vole?” Ale dobrý, jinak dobrý. Pak jsme ještě zajeli s Olgou dát Petře Nesvačilové vinyly, ze kterých měla ještě o trochu větší radost než jsem doufal.

Ve čtvrtek jsme hráli na Žižkovské noci v Akropoli, což sice pro mě na pódiu nebylo úplně komfortní (moc nových zvuků, plus ta přestruněná barytonka bude ještě chtět doladit), ale podle recenzí relevantních lidí jsme z toho prvního hraní nových písniček vyšli se ctí.

V sobotu jsme měli narozeninový den sami s Žilvinasem, a tak jsme šli na žižkovskou věž, potom na řízek, pak na hřiště a potom ještě do sauny a do bazénu. A šli bychom ještě na kindermejdan k Ledvinům, ale vytuhli jsme doma, když jsme se tam stavili pro klíčky od auta.

V neděli jsem jel na chalupu, na což jsem se popravdě řečeno těšil celý týden. Pohnojil jsem nové stromy a ořezal vlky ze tří starých. Taky jsem zasadil červenou cibuli a nařezal klády, které se mi přes zimu nahromadily v kůlně. Ve stínu byl led, ale na sluníčku při práci se dřevem jsem byl v krátkém rukávu. Tohle předjaří mám skoro nejradši. To časně jarní sluníčko, opatrný zpěv ptáků, zem vlhkou a zimou zválenou, ze které začínají rašit první lístky. Za chvíli už to vypukne a všechno je to před náma. Doufám, že sezón uvidím ještě mnoho, ale přesto jsem pokaždý vděčnej že jsem toho ještě součástí. V nějakém jiném životě bych si docela dovedl představit tam nastálo žít, jen přes den pracovat na zahradě a po večerech číst knížky.

Velikonoční půst je skoro u konce.

pondělí, 19. března 2018, nad Německem

Po více než třech měsících zase někam jedu. Jsem i rád doma, ale to adolescentní vzrušení jen z toho být na cestě mě zatím neopouští. Po šestnácti stupních minulý víkend přišel mráz, je slunečný den a krajina pod námi je zmrzlá a zasněžená.

Měli jsme fajn domácí víkend. Venku mráz, děti unudlený, tak nás to ven ani moc netáhlo. Byl jsem na chalupě ostříhat stromy, což by se teda v mrazu nemělo, ale nebyly to velké zásahy. Ale každou chvíli může přijít teplé jaro a pak už bude pozdě. A taky jsem hledal záminku se tam jet podívat. Nakonec jsme si hlavně hráli s Žilvinasem ve sněhu.

pátek, 16. března 2018

Vyšla nám dneska deska a včera klip.

Mám radost že jsme to dotáhli a mám radost z té desky, která mi přijde pěkná. Tentokrát to bylo skoro nadoraz – Almela během toho procesu odešel z kapely (poté co ho Dušan vyhodil ze studia) a pak se zase vrátil, já jsem měl v draftech den a půl napsaný email se stejnou zprávou, který jsem nakonec neposlal, různí další aktéři různě přivyklekávali a zase se napřimovali. A jak to tak chodí, ten výsledek dokončené práce tahle dramátka zase odvál a kapela se teď zase soustředí hlavně na hraní a docela nám to myslím jde. Stálo to za to. Akorát bych se měl naučit čistějc zpívat.