Maraspace

Minulý rok byl divný. Myslím, že za to hodně může válka, se kterou se většinu dnů chca nechca probouzím. Přečetl jsem toho o dost méně. Dost jsem pil. Podíval jsem se do Keni, Stockholmu, Zambie, Botswany, Sarajeva, Bruselu, Lisabonu, Jižní Afriky a Namibie. Ale všechno v roce bylo takové nějaké rozvrklané. Meditace nestála za řeč. Měli jsme hezkou týdenní dovolenou a jeli jsme autem Evropou přes Schwarzwald, Švýcarsko, Francii a Itálii. Měli jsme taky dva báječné týdny v Praze o samotě s Alelií. 

Měli jsme hezký Štědrý den, rodiče přijeli na pár dnů na chalupu. Starou kanoe s dřevěnou palubou zvanou Lověna jsme s tátou přivezli a s Alelií pověsili na štít chalupy. Taky jsem převážel hlínu tam a zpátky, položil odpadní potrubí, se Žilvinasem založil dvě ohniště. Stačilo si týden odpočinout a jsem opět schopen zapojit se do světa s celkem dobitýma baterkama a celkem optimisticky.

Alaverdi hráli v Dejvické nádražce a byl to jeden z těch koncertů, kdy je všechno správně. Těžko se to slovy popisuje, ale někdy to tak do sebe obzvlášť dobře zapadne, my si začneme dovolovat různé improvizační srandičky, které po těch letech co se známe mohou být dost intuitivní, a i když se nějaká občas nepovede, vůbec to nevadí a celé se to nese na velmi dobré vlně. Člověk může být opřený o tu pevnost, kterou jsme spolu za tu dobu vybudovali a celé je to o radosti z toho jak to dohromady jde a z toho zvuku a o pozitivních vibracích a o legraci, a ta energie z publika nás ještě posiluje a my ji zase posíláme zpátky. Je to jeden z nejlepších pocitů co znám. I když by tohle všechno fungovalo v různých žánrech, jsem navíc fakt rád, že to alaverdí poselství je takový naivně pozitivní. Že je to tohle, co pouštíme do světa. 

Byl jsem taky s tátou v loděnici naložit kanoe, kterou odtamtud musíme do konce roku vykýblovat, ale nakonec se nám nikam nevešla. Objednal jsem si v půjčovně šprušle na střechu a zkusíme to znovu tenhle týden. 

V klubu Cross jsou kromě hlavního sálu v přízemí ještě sklepní prostory, spletité místnosti plné železných steampunkových ozubených kol a hřídelí a tyčí, ozářených barevnými světly. Vypadá to tam trochu jako v pekle. Minulou středu jsme s Alaverdi poprvé hráli tam dole, spolu s dalšíma čtyřma kapelama na benefici pro Jako doma. A bylo to hrozně srandovní, protože to byla v podstatě grindcorová akce. Kdo neví co je grindcore, ať si to vygoogluje. Když připočteme, že většina ostatních muzikantů i publika byla minimálně o půl generace mladší, tadyten náš vostrej litevskej crustpunk najednou mezi ostatními byl trochu jako kdyby tam přijel Willie Nelson. Přišlo mi to vtipný a dobře jsem si zahrál, což jsem s tím zvukem ani nečekal. 

Strávili jsme dlouhý víkend na chalupě. Začalo sněžit a přišel mráz, zamrzla voda v provizorně položených trubkách, momentálně natvrdo zapojených z vrtu rovnou do domu. Podařilo se mi to konvicí s horkou vodou uvolnit, ale čerpadlo pak chvíli vytlačovalo z hadice dlouhé válečky ledu. Hlavní je, že v tom vrtu je voda. Zasadil jsem tři další švestky, dvě broskvoně, jednu meruňku, jednu hrušeň, dva maliníky a dva jedlé kaštany. Stromy už není kam dávat, musím je přestat pořizovat. Bude mi to chybět. Máloco je tak fajn jako sázet stromy, i když je to dřina. 

Jinak tam v tom počasí nebylo moc co dělat. Je tam spousta práce s lopatou, ale nejdřív to bylo moc bahnité a potom zase zmrzlé. Užívám si čas venku i čas s rodinou. Nepředvídatelná, potenciálně apokalyptická válka za humny udělá divy s tvou schopností ocenit přítomný moment. 

Žít tak, abych v okamžiku smrti ničeho nelitoval. Nebo aspoň ničeho zásadního. Páč takový okamžik smrti jak známo nemusí být za nějakých těch pětačtyřicet let jak bych si představoval, ale taky klidně hned. Což znamená moc nechlastat, věnovat se dětem, snažit se věnovat obecně dobrým věcem, věcem co lze označit za službu nebo tvorbu. Být vědomý a vnímavý. Šířit pozitivní vibrace. Nic novýho, ale udržet to v tom běžném denním kolotoči, žejo. 

Půjčil jsem si tunové minirypadlo a naučil se ho ovládat. Bylo to trochu jako vrátit se do dětství a hrát si znovu na pískovišti, akorát ve větším. Rýpal jsem od rána až do setmění a potom zase od rozednění až do oběda. Rozhrnul jsem část hromad hlíny, která zbyla po budování místnosti na filtraci vody, a srovnal tím spodní část dvorku. Vykopal jsem šlic na odvod filtrační vody. Vyhloubil jsem rovné místo na ohniště nahoře na kopci, aby se tam líp sedělo. Srovnal jsem na zkoušku kousek v místě vzadu na louce, kterému říkáme Masarykovna. Udělal jsem pár děr na maliníky a slivoně, abych se s tím tolik s krumpáčem nenadřel, až je zanedlouho přivezou.